Skobičiny

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu uvidíme neobyčejné umělecké dílo: igelitovou tašku. Ne, to není vtip, ale socha originálního umělce Kryštofa Kintery. — Skobička a Hřebík jsou ve velkých rozpacích. Na Hřebíkovi totiž sedí havran – a mluví. „To je problém, to je problém, to je problém“, říká havran a Skobička s Hřebíkem s ním souhlasí: to je skutečně problém, že se jim do galerie nastěhoval havran! Ale kdyby jen to – trůní tu i igelitka – a také mluví. „Nakupování je děsný“ – i s tím se dá souhlasit. Ale jak to souvisí s uměním? Pan Žárovka ovšem jako vždy odpověď zná: tyhle prazvláštní objekty jsou ve skutečnosti sochy, byť poněkud netradiční. Jmenují se I See, I See, I See a I Am Sick Of It All!

V tomto dílu se dozvíme, že umění dokáže plnit sny – a ukážeme si to na obrazech Kamila Lhotáka Balon a Na závodní dráze, které na první pohled snově vůbec nevypadají. Na Hřebíkovi visí horkovzdušný balon, na Skobičce cyklisté. Tyhle obrazy musel určitě namalovat nějaký sportovec a cestovatel! Ale chyba lávky – Kamil Lhoták měl naopak s pohybem velké potíže, kvůli nemoci, kterou trpěl jako malý. Proto asi tak rád maloval vše, co se hýbá a sportovce a dopravní prostředky obzvlášť. Plnil si tím své sny a zároveň se vracel do dětství, kdy éra rychlostních odvážlivců teprve začínala.

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu se budeme zabývat otázkou, zda je možné, aby umělec tvořil více styly. A co ho k tomu vede. Vysvětlovat si to budeme při prohlížení a objevování dvou žánrově i technicky odlišných děl Josefa Čapka: Pejsek a kočička a Námořník. Zároveň si vysvětlíme, co znamená kubismus a jak ho poznáme. — Skobička je smutná – zatímco na ní visí jakási hranatá mazanice, Hřebík drží roztomilý obrázek pejska a kočičky. Ale světe div se, oba obrazy namaloval stejný malíř! Jak to – na to se zeptají jako obvykle pana Žárovky. A Moucha k tomu přidá ještě několik zajímavostí, takže na konci dílu budeme vědět nejen, co je to kubismus, ale i jak v tom podivném hranáčovi uvidět opravdového námořníka.

Zábavný animovaný pořad o českém výtvarném umění, díky kterému budou děti rády chodit do galerie. Dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Naši hrdinové se budou ptát, proč někteří malíři malují stejné téma opakovaně, někdy i celý život. Obrazovým impulzem nám k těmto úvahám budou obrazy Kleopatra I a Kleopatra II od Jana Zrzavého. — Skobička a Hřebík slyší jakési chichotání – jsou to dvě sestry, Kleopatry, stejné a přece jiné. Namaloval je stejný malíř, akorát mezitím uběhlo mnoho let. Proč malíř maluje stejný obraz vícekrát, na to odpoví pan Žárovka a moucha přidá pár štiplavých poznámek. Jediné, co zůstává nevyřešeno, je odpověď na otázku, která z Kleopater je hezčí.

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto díle se dozvíme, že s fantazií si můžeme představovat obrazy i na těch nejobyčejnějších místech: nejen v galerii, ale třeba na zemi, na nebi, na oprýskané zdi, tak jak to dělal grafik Vladimír Boudník. Hřebík se Skobičkou se nemůžou smířit s tím, že galerie je čerstvě vymalovaná, čímž zmizely všechny ty zajímavé fleky na zdi, ve kterých se daly vidět nejroztodivnější výjevy. Na co se teď budou dívat? Ale naštěstí tu dvě pořádně velké skvrny zůstaly. Copak jim jenom připomínají…? Pan Žárovka je ale upozorní, že tyhle skvrny už názvy mají – Štír a Černé cypřiše. Jsou to totiž umělecká díla, grafiky Vladimíra Boudníka. Vznikly vlastně podobně – také díky fantazii, schopnosti uvidět ve shluku barevných skvrn a ploch třeba štíra nebo řadu stromů.

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu si ujasníme, zda reklama může být umění. Každá ne, samozřejmě, ale reklamy Zdeňka Rykra si nakonec našly cestu z obalu na čokoládu až do galerie. — Dnes mají v galerii všichni jaksi silné vjemy –Skobička se olizuje a Hřebík si zacpává nos. Příčinou jsou díla, která na nich visí: podobizna malíře s olejovými barvami (odtud ten pach) a obrázek černouška s koflíkem horkého nápoje (odtud ta vůně). Ač velmi rozdílné vzhledem i účelem – jde o autoportrét Vlastní podobizna se štětcem a paletou a reklamní obrázek pro čokoládu Kofila – jsou obě díla téhož malíře Zdeňka Rykra. Jestlipak by to byl čekal, když maloval svůj portrét, že se nakonec do galerie dostane stejně jako práce pro čokoládovou firmu?

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V dnešním díle budeme vidět modře – představíme si totiž díla Na Otavě před bouří a Kytice konvalinek malíře Václava Špály, specialisty na nebeskou barvu. — Každý má jinou oblíbenou barvu – někomu se líbí žlutá, jinému červená, mouše hnědá, ale dnes se v galerii všem líbí jenom a jenom modrá. Co to? Je to nějaká epidemie? Anebo to souvisí s obrazy Václava Špály, které modrou přímo přetékají, přestože na nich jsou namalované i věci, které obvykle jako modré nevidíme, třeba listy na stromech nebo konvalinky? Pan Žárovka to vysvětlí: Václav Špála byl na modrou barvu mistr, na jeho obrazech jí najdeme velké množství v nejroztodivnějších odstínech. A uměl ji nejen brilantně namíchat na paletě, ale i vidět kolem sebe.

Zábavný animovaný pořad o českém výtvarném umění, díky kterému budou děti rády chodit do galerie. — V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu si ukážeme obraz, na kterém zdánlivě nic není – tedy nic určitého. Říká se tomu abstraktní a maloval je i Vojtěch Preissig, který se jako mladík proslavil zcela jiným druhem obrazů – ilustracemi dětských knížek. — Moucha je překvapená – narazila v galerii na příbuzného! Ne na jinou mouchu, ale na brouka, lépe řečeno Broučka s velkým B – hrdinu známé knihy Broučci Jana Karafiáta. Nakreslil ho Vojtěch Preissig a všem se velice líbí – i když je jim z toho obrázku i trochu smutno. Zato vedlejší obraz Prolínání barevných polí nikdo moc nechápe. Co je na něm vlastně namalované, jsou to jen barevné obdélníky naskládané přes sebe? Moudrý pan Žárovka vysvětlí, že to je záměr: takovým obrazům se říká abstraktní – nejde jim o to zachytit svět, ale hrát si s barvami, plochami a liniemi. Ale to neznamená, že takové obrazy nic nezobrazují – dokonce vzbuzují podobné pocity, jako ty „normální“ – v tomto případě také trochu radosti a trochu smutku. — „Dětem, které to uvidí, to může přinést základní orientaci ve výtvarném světě, která je dnes důležitá. Jsme obklopeni spoustou obrazového šumu, který nic neříká a je dobře, že existuje pořad pro děti, který zábavnou formou ukáže a osvětlí stěžejní díla výtvarného umění. Moc mě těší, že jsem se toho mohl účastnit a těším se, až svým dětem zablokuju chytré telefony a posadím je k televizi, kde poběží Skobičiny,“ říká Igor Chmela. — scénář: Ondřej Horák, Maria Procházková, Kakalík, Jiří Chalupa a další. // režie: Maria Procházková // dramaturgie: Kateřina Kačerovská // výtvarník: Kakalík// animace: Kakalík, Daniel Bergmann, Tomáš Hájek // hudba: Marek Doubrava // výkonná producentka: Veronika Trčková // kreativní producentka: Barbara Johnsonová // účinkují: Igor Chmela, Petra Nesvačilová, Kateřina Korečková, Sebastian Husák