Skobičiny

Pojďte s námi do galerie

Skvrny na zdi

21. December 2020

Skvrny na zdi

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto díle se dozvíme, že s fantazií si můžeme představovat obrazy i na těch nejobyčejnějších místech: nejen v galerii, ale třeba na zemi, na nebi, na oprýskané zdi, tak jak to dělal grafik Vladimír Boudník. Hřebík se Skobičkou se nemůžou smířit s tím, že galerie je čerstvě vymalovaná, čímž zmizely všechny ty zajímavé fleky na zdi, ve kterých se daly vidět nejroztodivnější výjevy. Na co se teď budou dívat? Ale naštěstí tu dvě pořádně velké skvrny zůstaly. Copak jim jenom připomínají…? Pan Žárovka je ale upozorní, že tyhle skvrny už názvy mají – Štír a Černé cypřiše. Jsou to totiž umělecká díla, grafiky Vladimíra Boudníka. Vznikly vlastně podobně – také díky fantazii, schopnosti uvidět ve shluku barevných skvrn a ploch třeba štíra nebo řadu stromů.

Délka: 4 minut
Rok výroby: 2019
Vysíláno: 21. December 2020

Skvrny na zdi

4:16 21. December 2020

Skvrny na zdi

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto díle se dozvíme, že s fantazií si můžeme představovat obrazy i na těch nejobyčejnějších místech: nejen v galerii, ale třeba na zemi, na nebi, na oprýskané zdi, tak jak to dělal grafik Vladimír Boudník. Hřebík se Skobičkou se nemůžou smířit s tím, že galerie je čerstvě vymalovaná, čímž zmizely všechny ty zajímavé fleky na zdi, ve kterých se daly vidět nejroztodivnější výjevy. Na co se teď budou dívat? Ale naštěstí tu dvě pořádně velké skvrny zůstaly. Copak jim jenom připomínají…? Pan Žárovka je ale upozorní, že tyhle skvrny už názvy mají – Štír a Černé cypřiše. Jsou to totiž umělecká díla, grafiky Vladimíra Boudníka. Vznikly vlastně podobně – také díky fantazii, schopnosti uvidět ve shluku barevných skvrn a ploch třeba štíra nebo řadu stromů.
Voňavé obrazy

4:14 14. December 2020

Voňavé obrazy

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto díle si ujasníme, zda reklama může být umění. Každá ne, samozřejmě, ale reklamy Zdeňka Rykra si nakonec našly cestu z obalu na čokoládu až do galerie. — Dnes mají v galerii všichni jaksi silné vjemy –Skobička se olizuje a Hřebík si zacpává nos. Příčinou jsou díla, která na nich visí: podobizna malíře s olejovými barvami (odtud ten pach) a obrázek černouška s koflíkem horkého nápoje (odtud ta vůně). Ač velmi rozdílné vzhledem i účelem – jde o autoportrét Vlastní podobizna se štětcem a paletou a reklamní obrázek pro čokoládu Kofila – jsou obě díla téhož malíře Zdeňka Rykra. Jestlipak by to byl čekal, když maloval svůj portrét, že se nakonec do galerie dostane stejně jako práce pro čokoládovou firmu?
Modrá je dobrá

4:08 7. December 2020

Modrá je dobrá

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V dnešním díle budeme vidět modře – představíme si totiž díla Na Otavě před bouří a Kytice konvalinek malíře Václava Špály, specialisty na nebeskou barvu. — Každý má jinou oblíbenou barvu – někomu se líbí žlutá, jinému červená, mouše hnědá, ale dnes se v galerii všem líbí jenom a jenom modrá. Co to? Je to nějaká epidemie? Anebo to souvisí s obrazy Václava Špály, které modrou přímo přetékají, přestože na nich jsou namalované i věci, které obvykle jako modré nevidíme, třeba listy na stromech nebo konvalinky? Pan Žárovka to vysvětlí: Václav Špála byl na modrou barvu mistr, na jeho obrazech jí najdeme velké množství v nejroztodivnějších odstínech. A uměl ji nejen brilantně namíchat na paletě, ale i vidět kolem sebe.
Z Hrusic rovnou do galerie

4:04 30. November 2020

Z Hrusic rovnou do galerie

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu si povíme více o obrazech, které zná asi každé dítě, jenomže ne z galerie: o výtvorech Josefa Lady Kocour Mikeš a Vodník. Patří i tyto pohádkové kresby mezi umění? — Hřebík a Skobička nevěří vlastním uším, když se pan Žárovka rozpovídá o Josefu Ladovi: někdo se stane umělcem, protože rád maluje, jiný proto, aby byl slavný. Ale stát se malířem proto, že si jako dítě vypíchne oko, to je opravdu ojedinělé. Ale právě kvůli tomu maloval Josef Lada tak, jako nikdo jiný. A stal se slavným přesto, že jeho obrazy nemají běžnou perspektivu. Perspe…-co?, diví se Skobička a Hřebík. Perspektiva, jak vysvětlí pan Žárovka, je způsob malování, který obrazům propůjčuje podobnost s tím, jak vnímáme svět kolem sebe, tedy věci, které jsou nám blízko, vidíme větší, než ty, co jsou daleko. To se líbí hlavně mouše – stačí odletět kousek stranou a všichni jsou proti ní takhle malí!
Havran nakupuje

4:16 23. November 2020

Havran nakupuje

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu uvidíme neobyčejné umělecké dílo: igelitovou tašku. Ne, to není vtip, ale socha originálního umělce Kryštofa Kintery. — Skobička a Hřebík jsou ve velkých rozpacích. Na Hřebíkovi totiž sedí havran – a mluví. „To je problém, to je problém, to je problém“, říká havran a Skobička s Hřebíkem s ním souhlasí: to je skutečně problém, že se jim do galerie nastěhoval havran! Ale kdyby jen to – trůní tu i igelitka – a také mluví. „Nakupování je děsný“ – i s tím se dá souhlasit. Ale jak to souvisí s uměním? Pan Žárovka ovšem jako vždy odpověď zná: tyhle prazvláštní objekty jsou ve skutečnosti sochy, byť poněkud netradiční. Jmenují se I See, I See, I See a I Am Sick Of It All!
Žlutý a kulatý

4:04 16. November 2020

Žlutý a kulatý

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu se dozvíme, že umění dokáže plnit sny – a ukážeme si to na obrazech Kamila Lhotáka Balon a Na závodní dráze, které na první pohled snově vůbec nevypadají. — Na Hřebíkovi visí horkovzdušný balón, na Skobičce cyklisté. Tyhle obrazy musel určitě namalovat nějaký sportovec a cestovatel! Ale chyba lávky – Kamil Lhoták měl naopak s pohybem velké potíže, kvůli nemoci, kterou trpěl jako malý. Proto asi tak rád maloval vše, co se hýbá a sportovce a dopravní prostředky obzvlášť. Plnil si tím své sny a zároveň se vracel do dětství, kdy éra rychlostních odvážlivců teprve začínala.
Hranatý námořník

4:04 9. November 2020

Hranatý námořník

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu se budeme zabývat otázkou, zda je možné, aby umělec tvořil více styly. A co ho k tomu vede. Vysvětlovat si to budeme při prohlížení a objevování dvou žánrově i technicky odlišných děl Josefa Čapka: Pejsek a kočička a Námořník. Zároveň si vysvětlíme, co znamená kubismus a jak ho poznáme. — Skobička je smutná – zatímco na ní visí jakási hranatá mazanice, Hřebík drží roztomilý obrázek pejska a kočičky. Ale světe div se, oba obrazy namaloval stejný malíř! Jak to – na to se zeptají jako obvykle pana Žárovky. A Moucha k tomu přidá ještě několik zajímavostí, takže na konci dílu budeme vědět nejen, co je to kubismus, ale i jak v tom podivném hranáčovi uvidět opravdového námořníka.
Skryté příběhy

4:16 19. December 2019

Skryté příběhy
Umění ve spreji

4:13 12. December 2019

Umění ve spreji
Broučci v poli

4:17 5. December 2019

Broučci v poli

Zábavný animovaný pořad o českém výtvarném umění, díky kterému budou děti rády chodit do galerie. — V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu si ukážeme obraz, na kterém zdánlivě nic není – tedy nic určitého. Říká se tomu abstraktní a maloval je i Vojtěch Preissig, který se jako mladík proslavil zcela jiným druhem obrazů – ilustracemi dětských knížek. — Moucha je překvapená – narazila v galerii na příbuzného! Ne na jinou mouchu, ale na brouka, lépe řečeno Broučka s velkým B – hrdinu známé knihy Broučci Jana Karafiáta. Nakreslil ho Vojtěch Preissig a všem se velice líbí – i když je jim z toho obrázku i trochu smutno. Zato vedlejší obraz Prolínání barevných polí nikdo moc nechápe. Co je na něm vlastně namalované, jsou to jen barevné obdélníky naskládané přes sebe? Moudrý pan Žárovka vysvětlí, že to je záměr: takovým obrazům se říká abstraktní – nejde jim o to zachytit svět, ale hrát si s barvami, plochami a liniemi. Ale to neznamená, že takové obrazy nic nezobrazují – dokonce vzbuzují podobné pocity, jako ty „normální“ – v tomto případě také trochu radosti a trochu smutku. — „Dětem, které to uvidí, to může přinést základní orientaci ve výtvarném světě, která je dnes důležitá. Jsme obklopeni spoustou obrazového šumu, který nic neříká a je dobře, že existuje pořad pro děti, který zábavnou formou ukáže a osvětlí stěžejní díla výtvarného umění. Moc mě těší, že jsem se toho mohl účastnit a těším se, až svým dětem zablokuju chytré telefony a posadím je k televizi, kde poběží Skobičiny,“ říká Igor Chmela. — scénář: Ondřej Horák, Maria Procházková, Kakalík, Jiří Chalupa a další. // režie: Maria Procházková // dramaturgie: Kateřina Kačerovská // výtvarník: Kakalík// animace: Kakalík, Daniel Bergmann, Tomáš Hájek // hudba: Marek Doubrava // výkonná producentka: Veronika Trčková // kreativní producentka: Barbara Johnsonová // účinkují: Igor Chmela, Petra Nesvačilová, Kateřina Korečková, Sebastian Husák
Proužkované vystřihovánky

3:57 28. November 2019

Proužkované vystřihovánky
Dvě Kleopatry

4:01 21. November 2019

Dvě Kleopatry

V Galerii

Námořník

malíř: Josef Čapek

kubismus

Josef Čapek není autorem pouze Pejska a Kočičky, ale také spousty jiných obrazů, které se od jeho ilustrací velmi liší. Například jeho dílo Námořník, tento obraz je totiž kubistický. Kubismus zachycuje svět kolem nás zároveň zespoda, shora, zleva, zprava, zepředu, zezadu, prostě z mnoha úhlů a pohledů najednou! A jak to dělá? Využívá k tomu všelijaké geometrické tvary – od trojúhelníků přes kruh až po čtverec. Přijďte zábavnému kubismu na chuť!

Žlutý a kulatý

malíř: Kamil Lhoták

Že umění dokáže plnit sny? Ale ano! Kamil Lhoták rád maloval sport a všechno, co je rychlé. Sám kvůli své nemoci sportovat nemohl, tak to alespoň maloval a plnil si tím svůj sen. Nejraději maloval auta, kola, vlaky, balóny, letadla, byl totiž velmi okouzlen moderní technikou. Pro jeho obrazy jsou typické také kulaté tvary většinou v červené či žluté barvě. Pokud uvidíte vyobrazený žlutý nebo červený balón, dozajista jste našli obraz Kamila Lhotáka!

Havran nakupuje

umělec: Krištof Kintera

Mluvící havran? Mluvící igelitka? Krištof Kintera oživuje umění! Své myšlenky vyjadřuje skrze svá díla, která jsou často vytvořená pomocí všelijakých mechanismů, strojků a elektroniky. Kintera tedy využívá především zvuku a pohybů, aby dílo člověka co nejvíce zaujalo, a bylo tak dobře zapamatovatelné. Svými instalacemi poukazuje na všední svět a problémy dnešní doby. I pračka či igelitka může být umění!

Z Hrusic rovnou do galerie

malíř: Josef Lada

Josef Lada se narodil v Hrusicích stejně jako všechny jeho pohádkové postavy. Ať už kocour Mikeš, Vodník nebo třeba Pašík a Bobeš. Když byl Josef Lada malý, nešťastně si poranil oko. Od té doby viděl pouze na jedno, a tak mu chybělo prostorové vidění. Tím pádem kreslil jinak než ostatní, avšak to bylo právě to, co ho proslavilo! A dnes i po více než 130 letech od jeho narození mají jeho pohádkové knížky s obrázky děti po celém světě.

Modrá je dobrá

malíř: Václav Špála

Špálova modř. Tak se označuje používání všelijakých odstínů modré barvy na obrazech Václava Špály. Václav Špála maloval modrou barvou i věci, které ve skutečnosti modré nejsou. Maloval nejen krajinu, ale také nejrůznější zátiší. A to vše v nejrůznějších odstínech modré. Václav Špála byl prostě a jednoduše vášnivým milovníkem barvy. A jaká je vaše oblíbená barva?

Voňavé obrazy

malíř: Zdeněk Rykr

Zdeněk Rykr nemaloval pouze obrazy, ale také reklamní návrhy. Nejslavnějším takovým návrhem se stala sedící postava v turbanu, kterou čokoládovna Orion používá na obalech dodnes. Tvořil tak pro více firem a vdechoval tím reklamám nápad, zábavnost a svým obrázkům vůni. Cítíte to také?

Skvrny na zdi

malíř: Vladimír Boudník

Vladimír Boudník byl především grafik, který, dá se říci, předběhl dobu. Jak? Hledal krásu třeba i v oprýskaných zdech, kterým vdechoval život tím, že skvrny na zdech začal dokončovat. Prostě a jednoduše doplnil to, co mu připomínaly. Bavily ho také vysychající kaluže na chodnících nebo třeba rozlité barvy na podlaze továrny, kde pracoval. Pro svou tvorbu používal například i odstřižky plechu, zlomené pilníky, matky, šrouby či kusy litiny. Ten měl ale představivost!

Krásný letní den

malíř: Antonín Slavíček

Antonín Slavíček byl zástupcem impresionismu, uměleckého směru, který je typický pro svou malbu v přírodě zachycující nějaký mimořádný okamžik v čase. Takovým okamžikem může být například zapadající slunce. A že Slavíček byl mistrem v zachycení světla a stínu! Velmi rád zobrazoval krásy přírody, krajiny a život venkovanů. Za pomoci barev vyjadřoval proměnné nálady v přírodě. Později také začal malovat i zákoutí měst, která ho uchvátila svou atmosférou.

Oči na plátně

malíř: Max Švabinský

Už jako malý se toužil stát umělcem. Sen se mu splnil velmi brzy, již ve svých 10 letech poprvé vystavoval v kroměřížské lékárně svoje portréty. A Max Švabinský byl vynikající portrétista! Velmi rád tedy maloval obrazy, kde je ústředním tématem tvář, její výraz, nálada. Jeho obrazy byly kvalitní a precizní, Švabinský byl obdivován pro neobyčejnou rozmanitost všelijakých technik – od olejomalby přes mozaiku až po kresbu uhlem.

Obraz jako fotografie

malíř: Luděk Marold

Luděk Marold byl malíř, který nejraději barvitě maloval všední život. Lidi na trhu, na ulici, chudé,… Zajímavé je, že dokázal zachytit celou složitou scénu a přitom nevynechat jediný detail. Často ve svých malbách nepoužíval jedinou techniku, ale využíval směsici různých technik, aby skutečnost zachytil co nejvěrněji. Kromě maleb všedního života vytvořil také velmi slavné panorama Bitva u Lipan, které je největším obrazem v Česku zachycující historickou událost.

Město v šeru

malíř: Jakub Schikaneder

Jen málokterý umělec umí vyjádřit náladu nebo pocit obrazem. Schikaneder to ale dokázal, ne nadarmo pocházel z umělecké rodiny! Rád maloval pražská zákoutí, a zachycoval tak jejich jedinečnou atmosféru. Jeho oblíbený denní čas na malování nastal po setmění, především v době, kdy se na nebi objevily červánky. I dnes se při pohledu na jeho díla můžeme ponořit do magie okamžiku, až nás atmosféra obrazu vtáhne dovnitř do světa Jakuba Schikanedera.

Dvě Kleopatry

malíř: Jan Zrzavý

Kleopatra se Janu Zrzavému zdála tak výjimečná, že ji dokonce za svůj život namaloval dvakrát! Jan Zrzavý byl sám výjimečným malířem, samoukem, který své náměty často opakoval. Rád maloval také krajiny, ať už domácí či cizí, nějaký čas pobýval ve Francii, která ho jistým způsobem okouzlila. Zajímavostí je, že Zrzavý rád vytvářel v noci a ke každému obrazu maloval také finální kresbu uhlem i několik přípravných kreseb.

Proužkované vystřihovánky

malíř: Jiří Kolář

Koláže Jiřího Koláře. Nebo snad muchláže (zmačkaný a opět narovnaný papír), chiasmáže (obraz z malých výstřižků) či roláže (proužky rozstříhané fotografie)? Kolář nebyl jen obyčejným výtvarníkem a básníkem, ale také autorem mnoha originálních výtvarných technik. Barvy nahrazoval papírem či novinovými výstřižky a lepidlem, a stal se tak jedním z nejvšestrannějších českých umělců.

Broučci v poli

malíř: Vojtěch Preissig

Vojtěch Preissig byl výtečným ilustrátorem a grafikem, slavná je také jeho tvorba plakátů. Nejslavnější jeho knižní ilustrací je výtvarný doprovod ke Karafiátovým Broučkům. V malbách často také rád experimentoval. Barvy na plátno stříkal, nanášel v silných vrstvách, vymýšlel různé postupy vytváření rozpraskaných linií. Maloval také abstraktní obrazy, zajímal se totiž o vztahy barev, linií, plochy – na obraze tedy nemusela být nutně zobrazena nějaká věc, ale chtěl, aby obraz v člověku vyvolal nějaký pocit.

Umění ve spreji

malíř: Tomáš Vaněk

Výtvarník Tomáš Vaněk přenesl umění ven, do ulic. Rád ve svých dílech propojuje umění s nějakým místem, předmětem nebo situací. S něčím, co je okoukané, a právě proto si toho příliš nevšímáme. Až když se to změní, všimneme si. Někdy jde o tvary předmětů nebo lidskou tvář, jindy je námět volnější - může vypadat třeba jako komiksové bubliny. Prostě a jednoduše, Vaněk si hraje s prostředím a vytváří umění i tam, kde byste to ani nečekali.

Skryté příběhy

malíř: Karel Škréta

Tento barokní malíř byl jeden z nejvýznamnějších malířů 17. století, který se ve svých dílech snažil zaznamenat vztahy pomocí gest, doteků a pohledů. Proslavil se především vynikajícími portréty, oltářními malbami, které maloval například pro Týnský chrám, kresbami a návrhy ilustrací. Jeho obrazy se pyšní také svou velikostí – sv. Martin má na výšku více než 300 cm!