Skobičiny — Město v šeru

Zábavný animovaný pořad o českém výtvarném umění, díky kterému budou děti rády chodit do galerie. — V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu pocítíme melancholickou náladu při pohledu na obrazy V podvečer na Hradčanech a Drožka Jakuba Schikanedera. Tento výjimečný malíř vyrazil jako mladý na studia do zahraničí – ale nakonec jej nejvíc proslavily malby zákoutí z rodné Prahy. — Všichni jsou dnes v galerii zadumaní, kromě mouchy, samozřejmě. Ale i ona má poetickou náladu, jenže její báseň opěvující hnůj je trochu z jiného a poněkud smrdutého soudku. Z maleb Jakuba Schikanedera, které vidí na Skobě a Hřebíkovi je také cosi cítit: nostalgie. Tyto malby přímo vybízí domýšlet si příběhy, které se v těch mlhavých podvečerech staly. Nebo si o nich nechat zdát.