Skobičiny — Obraz jako fotografie

Zábavný animovaný pořad o českém výtvarném umění, díky kterému budou děti rády chodit do galerie. — V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu se podíváme do 19.století – na obrazech Vaječný trh v Praze a kresbě Prodavač kaštanů Luďka Marolda, který tehdejší život zachytil přinejmenším tak věrně, jako barevná fotografie. — Tenhle obraz Hřebíka i Skobičku baví – je na něm tolik věcí, tolik lidí, každý něco dělá, někam jde, něco vypráví, a oni se můžou dohadovat, co asi. Obraz se líbí i mouše – je totiž plný jídla. A všechno je na něm jako živé, jako by sami stáli uprostřed vaječného trhu, který je na něm namalovaný. Dnes jsme zvyklí, že fotografie nebo film zachytí podobně živé a zalidněné scény, ale tenhle obraz je z doby, kdy barevná fotografie neexistovala a film ještě nebyl vynalezený. Naštěstí však byli neobyčejně zruční malíři jako Luděk Marold, kteří to dokázali také. A protože se navíc zajímali o každodenní, všední život, můžeme se díky nim na chvilku přenést do běžného dne před více než sto lety.