Skobičiny — Z Hrusic rovnou do galerie

V šestnáctidílném animovaném seriálu dostaneme odpovědi na otázky, které napadají v galerii snad všechny děti: Co mám hledat na obrazech, na kterých není nic poznat? Musí být umění tak divné? Proč malují umělci zrovna tohle, jak je to napadlo? Je každý obraz umění, i když se mi třeba nelíbí? — Přitom si prohlédneme známá i méně známá díla ze sbírek galerií České republiky od známých českých výtvarníků – od Antonína Slavíčka a Jakuba Schikanedera, přes Václava Špálu a Vladimíra Boudníka až ke Krištofu Kinterovi. A také se jen tak mimochodem dozvíme mnohé o výtvarných slozích, žánrech či technikách. Ale co je nejdůležitější, naučíme se na obrazy dívat! — V galerii žijí Skobička (holka, které záleží na tom, jaký obraz na ní visí a jestli jí sluší) a Hřebík (ostrý kluk, kterému se jen tak něco nelíbí). Visí na nich umělecká díla, se kterými si ani jeden neví úplně rady. Stejně jako děti se ptají, co to vůbec je? A proč to vypadá zrovna takhle?! — Naštěstí je s nimi v galerii také pan Žárovka, který mnohé ví a rád to ostatním “osvětlí”. — A pak je tu Moucha. Všude byla, na všechno má názor. Létá sem a tam a vnáší do vybraného galerijního světa humor svým naivně neuctivým přístupem. — Tihle čtyři pokaždé podrobí umělecká díla bedlivému zkoumání a během jejich vtipných rozhovorů se o výtvarném umění a konkrétních umělcích a jejich dílech dozvíme spoustu zajímavého. — V tomto dílu si povíme více o obrazech, které zná asi každé dítě, jenomže ne z galerie: o výtvorech Josefa Lady Kocour Mikeš a Vodník. Patří i tyto pohádkové kresby mezi umění? — Hřebík a Skobička nevěří vlastním uším, když se pan Žárovka rozpovídá o Josefu Ladovi: někdo se stane umělcem, protože rád maluje, jiný proto, aby byl slavný. Ale stát se malířem proto, že si jako dítě vypíchne oko, to je opravdu ojedinělé. Ale právě kvůli tomu maloval Josef Lada tak, jako nikdo jiný. A stal se slavným přesto, že jeho obrazy nemají běžnou perspektivu. Perspe…-co?, diví se Skobička a Hřebík. Perspektiva, jak vysvětlí pan Žárovka, je způsob malování, který obrazům propůjčuje podobnost s tím, jak vnímáme svět kolem sebe, tedy věci, které jsou nám blízko, vidíme větší, než ty, co jsou daleko. To se líbí hlavně mouše – stačí odletět kousek stranou a všichni jsou proti ní takhle malí!