Surfařky z vesmíru

Předpokládá se, že prvními surfaři byli rybáři v západní Polynésii, kteří objevili klouzání na vlně, díky kterému se dostávali ke břehu na dřevěných lodích rychleji. Za nejlepší surfaře byli považováni vůdci kmenů, kteří měli prkna vyrobeny z nejlepších stromů. V 18. století zakotvil kapitán James Cook na Tahiti a popsal prvního surfaře.
V průběhu dalších let se surfování stalo zejména na Havaji oblíbeným sportem a pro některé i životním stylem. Surfová prkna se začala vyrábět ze speciálních materiálů a navíc zdobit různými designovými prvky.

Surfařské ráje: Havaj, Austrálie, Kalifornie

Základem je umět dobře plavat. Pokud budete mít jakýkoli problém, snažte se na sebe hned upozornit, ideálně máváním. Abychom mohli začít surfovat, potřebujeme prostor a lámající se vlny. Ke zlomu vlny dojde, když masa vody narazí na nerovné mořské dno, vystoupá a přemění svou energii v sílu, která je schopna nás unášet. Vlny dobré pro surfování jsou tzv. spiling waves (rozlévající se), které se zlomí v jednom bodě a poté se rozlévají po celé délce vlny.
Tři základní místa (spoty), ve kterých se vlna láme:

• Beach break – vlny se lámou o písčité mořské dno. Tyto vlny jsou nejvhodnější pro začínající surfaře.
• Point break – vlny se lámou např. o skálu či výběžek zátoky.
• Reef break – vlny se lámou o korál nebo skálu na mořském dně. Bývají to ty nejsilnější vlny, ale nebezpečné.

Základní výbava každého surfaře je:

• surfboard
• plavky
• vosk

Voskem se maže surfboard, abychom na něm mohli stát bez klouzání. Dalším vybavením je neoprén (wetsuit). Používá se jako ochrana před prochladnutím ve studené vodě. Slouží také jako ochrana před sluncem a před poškrábáním např. od korálů. Dobré je pořídit si i surfařské boty (booties), používají se také proti poškrábání.

Bez „prkna“ nejde surfovat. Výroba surfboardů prošla za poslední roky změnami. První surfboardy byly vyráběny ze dřeva, dnes se nejčastěji používá lehká pěna a skelné vlákno.
Části surfboardu:
nos (nose) – přední část prkna, prkno (deck) – vrchní část, na které se stojí, hrany (rails) – mezi deskou a spodkem, spodek (bottom), ocas (tail) – zadní část surfboardu, stringer – dřevěný pruh uprostřed surfboardu, fins – ploutve na zadní část spodku, leg rope nebo leash – speciální provaz pro připevnění ke kotníku.

Je považován za otce klasického havajského surfingu. Duke jako první havajský občan získal na OH v roce 1912 zlatou medaili v plaveckém bazénu a rozpoutal vlnu zájmu o surfové prkno.

Surfing se snažil zpopularizovat po celém světě. Svou největší vlnu zdolal v létě 1932, kdy se na Havaji vytvořily tzv. bluebirds vlny. Tyto vlny jsou velmi vzácné a dosahují výšky až 9 metrů. Na jedné z takovýchto vln se Duke Kahanamoku udržel víc než kilometr a půl.