SLOVOhrátky

Děti, znáte písničku Holka modrooká? Zkuste si ji zazpívat tou naší tajnou řečí - v každé slabice použijte stejnou samohásku, třeba “a”:

Halka madraaká nasadávaj a pataka, halka madraaká nasadávaj tam. V pataca se vada tačá, padamala tvaja ača. Halka madraaká nasadávaj tam.

A jak to bude s “e”? Helke medreeké nesedeve e peteke helke medreeké nesedévej tem…

Na některých slovech, která čeština přejala z cizích jazyků, už zahraniční původ nevnímáme, protože se jejich pravopis češtině postupně přizpůsobil. Některá mají dokonce naše typické české “ř”.

Přesto jsou zrovna tahle z němčiny: rytíř, talíř, hřbitov, buřt, židle, kuchyň. Z polštiny se do češtiny dostala slova: kadeřník, náčelník, jitřenka, trup. Původně italská slova vás asi nepřekvapí: salám, pizza, banka, palác, vila, opera, pošta. Z francouzštiny: motor, poezie, republika, dáma, kamarád, ministr, maska, lampa, park. Z řečtiny: anděl, trůn, fotografie, auto, drama, komedie, gymnázium. V posledních letech se do češtiny dostává nejvíc slov z angličtiny: test, film, sport, klub, internet, skaut, revolver, skútr. Z arabštiny pochází: cukr, káva, alkohol, matrace, žirafa, šafrán, elixír. Z maďarštiny: guláš, kočár, husar, bunda, kočí. Z čínštiny: čaj, tajfun, bonsaj, jasmín, kniha, kečup, satén.

Řeč se nepřestává vyvíjet a měnit. Jazyky jsou ovlivňovány jazyky sousedních zemí a občas je těch “cizích” slov tolik, že vznikají snahy vymyslet slova ryze česká. Ne vždy se to ale povede. Už jste slyšeli slovo CITOŇ? Napadá vás, co by mohlo znamenat? Možná to uhádnete, když ho použijeme ve větě: Nestrkej do toho citoň! Přesně tak, je to NOS. A co ZELENOCHRUPKA? Není to housenka, ale SALÁT. Co by mohl být SPĚŠNOVED? Někdo, kdo někam spěchá? Ano, konkrétně LISTONOŠ. A ještě několik slov, která se neujala, a proto je neznáme a nepoužíváme: KNIHOVTIPNÍK (student) KLAPKOBŘINKOSTROJ (klavír) RÁNOKLADKA (náplast) PROSTRANOV (náměstí)

Slova mnohoznačná jsou slova, která mají více významů. Jako například tato: RUČIČKA ZUB HLAVA HVĚZDA JAZYK LIST Zkus ke každému najít alespoň dva významy.

Bylo-li by libo ryby? Vytři ty tři trychtýře. Byl jeden Řek, a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. Chrt pln skvrn zdrhl z Brd. (opakovat víckrát, zrychlovat) Jelen letěl jetelem. (opakovat víckrát, zrychlovat) Kapka kapla, klapka klapla. (opakovat víckrát, zrychlovat) Kup tu, Kubo, tu kupu hub. (opakovat víckrát, zrychlovat)

Tabu slova, jsou slova, která se neříkají - protože se to nehodí, jsou nevhodná, neslušná nebo dokonce zakázaná. Dříve je lidé neříkali především ze strachu, aby se nezhmotnila, aby vyslovením konkrétního slova osobu, zvíře či nějaké strašidlo nepřivolala. Díky tabu slovům vzniklo hodně nových slov, protože lidi vždy lákalo mluvit o všem, co je zakázané.

Děti, obrázkové rébusy můžete zkusit vymýšlet i samy. Co třeba se nějaký, ve kterém je použitý obrázek oka?

Poznáte, která slova jsou schovaná v těchto obrázcích?

Co to znamená “zub za zub”?

Když někdo prohlásí “zub za zub”, myslí tím, že si přeje stejnou odplatu za nějakou škodu, která se mu stala, pro toho, kdo za to může. Nesmíme to brát doslova, neznamená to pomstu, ale spravedlnost. Není to návod, že když se někdo s někým popere a vyrazí mu zub, měl by mu ten zraněný také vyrazit zub, na oplátku. Je to spíš připomínka, aby se nějaká chyba trestala přiměřeně, aby to bylo spravedlivé.

Stejný význam má i “oko za oko”.

“Vzít nohy na ramena”

znamená, že se někdo dal rychle na útěk.

“Mít srdce v kalhotách”

nebo také “spadlo mu srdce do kalhot” znamená, že je strašpytel, bojí se.

“Mít oči na stopkách”

• doslova tím popisujeme, že má někdo vykulené oči. A to v situaci, že něco sleduje velmi pozorně, soustředěně.