Nikdy jsem si nemyslela,
že se dá o mluvení mluvit
v televizi a ještě to bude
zábava, ale schválně
se podívejte i na 2. díl,
ve kterém hraje můj brácha
Sebík, u toho se směju nejvíc.

No, jsem trošku smutný,
že tam nebyl víc kůň.
Natáčeli jsme ho aspoň půl hodiny!

A já jsem se dnes naučila
říkat slovo VICHŘICE.
Teď už je to snadné,
ani nepoznáte,
že mi to někdy nešlo.
No prostě trénování.

Balónky! Že mě to hned
nenapadlo – speciální bublina
– no, vlastně to tak je.
Ale vždycky mě bolí hlava,
když nafukuju.

Že jste mi vůbec nerozuměli?
Tak teda pomalu:
Byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
v té mističce vodička,
v té vodičce rybička.
Zkuste to taky!

Až budu velký, chtěl bych
být kameramanem.
Zajímá mě, jak věci fungují.
Rád je rozebírám, abych je pochopil.
Baví mě také hádanky a hry
na trénování představivosti.
Je totiž dobrá nejen pro správné
vyjadřování, ale hlavně je
důležitá pro kameramany!

Poprvé jsem sám řídil auto!
A také jsem měl fakt velký meč.
Ale nebyl nebezpečný,
byla to rekvizita, to znamená,
že byl vyrobený jenom jako.
Kdyby byl opravdický
z těžkého kovu,
tak bych ho asi
ani neuzvedl.

Chtěla bych být zvířátko.
Třeba vydra. No vážně!
Vydra je odvážná, žije u vody
a skvěle plave.
Doma mám jednu plyšovou.

Měkoučká, heboučká, barevňoučká šálička :-)
Se zdrobnělinami jsme si užily
s Veronikou spoustu legrace.
Zkuste říct třeba strašidelnou větu:
"Starý dům na kopci s nahnutou
střechou schovaný za stromy."
A najednou je z hororu
romantická pohádka :-)

(Stařičký domeček na kopečku
s nahnutou stříškou schovaný
za stromečky.)

Šklebení před zrcadlem
je dost zábava, můžu na sebe
klidně vyplazovat jazyk a nikdo
mi nevynadá. Zkuste to taky,
podívejte se sobě v zrcadle
upřeně do očí a řekněte
strašně překvapeně:
Jééé, co to je? Vypadá to jako koleje!
Nejspíš sami sebe rozesmějete.

Róza: Dozvěděly jsme se, že když pijeme brčkem,
trénujeme měkké patro.
Pepinka: Teď pijeme brčkem
všechno.
Róza: Teda kromě horkého
čaje.
Pepinka: To fakt
nezkoušejte, já už
to vyzkoušela a akorát
jsem si spálila jazyk.

Róza: Nejvíc mě bavilo
to oblíkání jako na severní pól.
Pepinka: A mě dabování.
Ale u strašidla jsem se skoro
sama sebe bála, když jsem
to slyšela… a viděla.
Róza: Nejlegračnější jsi byla
jako pes. Kdybys byla pes,
vypada bys přesně takhle!

Nejvíc jsem si užil maskování,
tím myslím to zkoušení
různých masek. I když to bylo
pěkně těžké dělat zvuky zvířat.
Jeden zvuk mi pořád nešel
a nakonec ho za mě
udělal pan kameraman.
Poznali jste to?