Teleskop

Na obloze je každoročně vidět několik desítek komet. Některé z nich dosáhnou takové jasnosti, že jsou pozorovatelné i amatérským dalekohledem a výjimečně i pouhým okem. Můžete sledovat, jak se kometa v průběhu desítek minut pomalu posouvá mezi hvězdami.

Důležité je zvolit si správné místo pozorování. Základem je tmavá obloha (čím světlejší, tím je horší odhad jasnosti).

Zajímavosti z pozorování komet:

Enckeova kometa má dráhu ležící mezi oběžnými dráhami Jupiteru a Merkuru, kometa Schwassmann-Wachmannova má nestabilní oběžnou dráhu, která leží mezi Jupiterem a Saturnem. Některé „blízkozemní“ planetky jsou považovány za vyhaslá jádra komet, ze kterých se už neuvolňují plyny.

Pokud se na planetu podíváte dalekohledem o průměru objektivu alespoň 5 cm, všimnete si drobného prstenu už při dvacetinásobném zvětšení. Zhruba uprostřed prstenu bývá patrný tmavší předěl – tzv. Cassiniho dělení a vidět může být i stín, jež prstenec vrhá na planetu.

Nejvyšší viditelná vrstva obsahuje krystalky amoniaku, které absorbují ultrafialové záření a vytváří smogový opar. Na planetě je možné spatřit oblačné pásy, jeví se však jako méně výrazné než v případě Jupitera.

V atmosféře můžete někdy pozorován také velké žluté či bílé skvrny. Saturn doprovází celá skupina menších i větších měsíců. Nejjasnější je Titan.

Jupiter je možné na obloze spatřit pouhým okem. Detailnější pozorování se ovšem bez dalekohledu neobejde. Malým dalekohledem o průměru objektivu 50 mm uvidíte po obou dvou stranách rovníku dva tmavé pásy, zatímco rovníková oblast je světlá. Protože rotace planety trvá jen 10 hodin, útvary viditelné na Jupiteru se na disku planety rychle přemisťují.

Můžete pozorovat také čtyři velké Jupiterovy měsíce – poblíž planety spatříte čtyři světelné body, podobné hvězdám. Jejich dráhy se nacházejí v rovníkové rovině planety, proto se při pozorování jeví tyto měsíce stále v jedné přímce.