Kapitolky o havěti

Léto, slunce, řeka - pohoda. Do chvíle, než se z tichých říčních zátočin, břehů, rákosí nebo hustých porostů ozve jejich obyvatel - komár. Začíná to vždycky stejně - hladová samička komára si nenápadně sedne na naši ruku. Sosáčkem si nás osahá a ve vhodnou chvíli ho zabodne do našeho těla. Při tom plivne do ranky svoji slinu, která obsahuje látku zabraňující srážení krve, aby se jí lépe sálo. Její slina je také původcem svědění, které nám znepříjemňuje život. Zadeček samičky se plní naší krví. Buďte si jistí, že jde o samičku, samečci komárů nikdy krev nesají, k jejich životu jim stačí pouze sladké šťávy z rostlin, které zvládnou pokrýt energii vynakládanou na let i páření. Samička, která vytváří vajíčka, nemá dostatek rezerv v těle, a proto se musí nasát krve, která obsahuje bílkoviny, tuky i cukry a také řadu dalších potřebných látek, např. hormony. — Život komára není ale vůbec jednoduchý. Ve všech svých vývojových stádiích má kolem sebe řadu přirozených nepřátel, a tak se mnoho z těch, kteří se někde ve vodní tůni narodili, dospělosti nedočká. Tím tvoří významnou součást potravního řetězce a jeho existence dostává smysl. — Námět a scénář: Doc. Dr. Ivan Gelbič, CSc.

Tohle výstižné české jméno získal podle zvyku zahrabávat mrtvolky malých obratlovců do země. Život hrobaříků je pozoruhodný velmi neobvyklou péčí o potomstvo, se kterou se u brouků setkáváme jen zřídka. Proto jsou hrobaříci už několik století vděčným objektem studia vědců a stali se jím i pro naši kameru. Také proto, že jejich význam v přírodě je nezastupitelný. V roli zdravotní policie totiž zabraňují šíření choroboplodných zárodků z uhynulých drobných živočichů. — Proto si tenhle pozoruhodný brouček od nás určitě nezaslouží, abychom ho považovali za havěť. — Námět a scénář: ing. Aleš Bezděk, Ph.D.

Kontroverzní zlatý brouček - latinsky IPS TYPOGRAPHUS. Ukrutný škůdce, nebo oběť prudkého rozvoje civilizace? Civilizace, která potřebuje stále více smrkového dřeva na stavební materiál, pěstuje monokultury, tedy porosty tvořené jedním druhem stromu, a kůrovci tím tak prostírá stůl... U nás žije několik desítek druhů kůrovců, někteří jsou na listnatých stromech, jiní na jehličnanech. Dokument názorně ukazuje životní cyklus toho nejznámějšího z nich - lýkožrouta smrkového, obecně kůrovce. — Námět a scénář: Dr. Petr Doležal, PhD.

Druhy hmyzu, které člověku obecně škodí, jsou obvykle dobře známy. Takovým typickým škůdcem je například mandelinka bramborová nebo komár. Krtonožka je na tom poněkud jinak. Většina lidí ji nezná, nebo pouze ví, že existuje. Znají ji ale někteří zahrádkáři a zemědělci. Ti ji jednoznačně považují za škůdce. Záhony s jahodami, salátem a podobnými rostlinami krtonožky lákají. Vedle hmyzu, kterým se živí, překusují kořínky rostlinek, a ty brzy vadnou. Na povrchu půdy není snadné krtonožku zahlédnout. Žije skrytě, v chodbičkách, ale někdy si tunel vybuduje i pod kusem prkna. Vylézá jen v noci. Tenhle zajímavý a všestranně vybavený tvoreček dokonce létá, plave a cvrká. Samečci vytvářejí zvuk třením křídel o sebe, aby přivábili samičky. Ty si pak vyberou toho, jehož volání je nejsilnější.

Spolu s nejhojnějším slunéčkem sedmitečným u nás žije osmdesát druhů slunéček! Díky svému výstražnému zbarvení jsou slunéčka viditelná na rostlinách už z dálky. Lezou na vrcholky rostlin, kde se právě vyskytují kolonie mšic, jejich potrava. Po mšicích slunéčka aktivně pátrají i na stoncích a listech, za den jich uloví až několik desítek. Kořist hledají slunéčka zrakem, čichem i hmatem. Ne vždy je ale kořisti dostatek. Slunéčko není žádná něžná beruška z knížek pana Ondřeje Sekory, ale nenasytný dravec. Děti i dospělí rádi slunéčka kreslí a vyrábějí předměty, které je připomínají. Málokdy však dokážou správně nakreslit oněch sedm teček a už vůbec nic nevědí o jejich životě. — Námět a scénář: Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc.

Buďte si jisti, že k lákavé, pestrobarevné hostině, kterou si v létě pro osvěžení připravíte na zahrádce, se sletí v několika okamžicích veškerá havěť z okolí - mouchy, motýli, včely, vosíci a dokonce i sršni. Jako jedny z prvních ale většinou přiletí vosy. — Přestože můžete mít při setkání s vosou dojem, že jde o jediný druh, v našich geografických podmínkách žije 7 druhů vos. Liší se velikostí, zbarvením a způsobem života. Za to, že vosu lidé považují za obtížnou havěť, může zcela jistě její žihadlo. Vosy dovedou otravovat, jak se patří. Máváme-li rukama, k ničemu to není. Stejně vosu nezaženete, jenom ji podráždíte. Vosa stejně nakonec zvítězí a u olizování sladké šťávy z melounu ji přejde všechen vztek. Vosa je užitečná hlavně tím, že loví mouchy. V okolí vosího hnízda jich je tak mnohem méně než tam, kde vosy nejsou. Zkrátka je lepší mít doma vosy než mouchy. — Námět a scénář: Dr. Petr Doležal, PhD., Doc. dr. František Weyda, CSc.

Když se obecně zeptáme na to, kdo je pro svoji agresivitu, sílu a krásu vládcem oceánů, odpověď bude nejspíš jednoznačná - žralok. Pokud se během procházky kolem rybníka na chvíli zastavíme a pozorně se zadíváme, pravděpodobně zjistíme, že pod jeho hladinou také nalezneme nekorunovaného vládce vodního živlu. Je sice menší, ale stejně krásný i agresivní. Potápník. — Potápníci jsou důležitou a zajímavou součástí života v téměř každé tůni. Hrají podstatnou roli v potravních řetězcích, konzumují mršiny a redukují i množství například larev komárů a dalšího nepříjemného hmyzu. Naši pozornost a ochranu si proto určitě plně zaslouží. Především je nutné zachovávat a neničit biotopy těchto nadmíru zajímavých brouků i s ohledem na to, že pozorovat potápníka v jeho prostředí je úchvatná podívaná. — Námět a scénář: Prof. RNDr. Tomáš Soldán, DrSc., Mgr. Pavel Sroka.

Motýli. Barva a tvary jejich křídel bývají inspirací pro malíře, básníky i tanečníky. Pestrobarevné motýly rozhodně nikdo asi nenazve havětí. A přitom hezky barevných je jen několik z těch 3500 druhů, které u nás žijí. Dokument zachycuje celý cyklus vývoje motýla - od vajíčka přes larvu, housenku, kuklu až po motýla - a úskalí, kterými musí jednotlivá stádia (instary) života motýla projít, a jak do tohoto procesu může škodlivým přístupem zasáhnout člověk. — Námět a scénář: Dr. Petr Doležal, PhD., Doc. dr. František Weyda, CSc.

Kolem je všechno v květu. Podívejte se trochu kolem sebe a uvidíte, že barevná harmonie, kterou se opíjely vaše oči, když bloudily po krajině od dalekých obzorů až po lesnatou stráň před vámi, je přímo v jiné podobě vedle vás. Takhle poeticky psal o jarní louce ve své knize Rok kráčí přírodou známý profesor entomologie na Karlově univerzitě a autor celé řady populárně-naučných knih Jan Obenberger před sedmdesáti lety. — Hmyz obývá Zemi již více než 400 milionů let. Za tuto dobu se vyvinulo nepřeberné množství druhů, lišících se tvary, barvami i způsobem života. Právě louka představuje prostor, kde žije trvale - nebo se třeba jen krátkodobě objevuje - celá řada druhů hmyzu. Co ale vlastně většinou víme o té nejhojněji zastoupené hmyzí havěti? Pravděpodobně jen to, že motýli mají barevná křídla, vosy žihadlo a slunéčka obyčejně sedm teček. A tím to končí. A proto pojďme postupně se zadívat na svět hmyzu, protože je to skupina živočichů pro člověka po všech stránkách významná... I když ji neprávem - a především z neznalosti - nazýváme nelichotivě havětí. — Námět a scénář: Dr. Petr Doležal, PhD. Doc. dr. František Weyda, CSc.