Kapitolky o havěti

Léto, slunce, řeka – pohoda. Do chvíle, než z tichých říčních zátočin, břehů, rákosí nebo hustých porostů se ozve komáří pískání. Začíná to vždycky stejně – hladová samička si na nás nenápadně sedne, sosáčkem si najde nejlepší místo a pak bodne. Aby se jí lépe sálo, do rány vypouští sliny, které obsahují látku zabraňující srážení krve. Buďte si jisti, že jde o samičku, samečci komárů nikdy krev nesají, k životu jim stačí pouze sladké šťávy z rostlin. Samička nemá dostatek rezerv v těle, a protože se v ní tvoří vajíčka, musí nasát krev – ta obsahuje bílkoviny, tuky, cukry a další potřebné látky. — Život komára není ale vůbec jednoduchý. Ve všech vývojových stadiích má kolem sebe řadu přirozených nepřátel. Mnozí se dospělosti nedočkají. Jsou však součástí potravního řetězce, a proto jejich existence má smysl.

Hrobařík – tohle výstižné české jméno získal proto, že zahrabává mrtvolky malých obratlovců do země. Život hrobaříků je pozoruhodný. Vyznačují se neobvyklou péčí o potomstvo. S tím se u brouků setkáváme jen zřídka. Hrobaříci jsou už několik století vděčným objektem studia vědců. Jejich význam v přírodě je nezastupitelný. V roli zdravotní policie totiž zabraňují šíření choroboplodných zárodků z uhynulých drobných živočichů. Uznejte, že tenhle užitečný brouk havěť není.

Kůrovec, přesněji lýkožrout smrkový, latinsky Ips typographus. Lesy, kde převládá jen jediný druh stromů, třeba smrků, považuje kůrovec za „prostřený stůl“. U nás žije několik desítek druhů tohoto „zlatého broučka“. Někteří z nich vyhledávají listnaté stromy, jiní jehličnany. Dokument názorně ukazuje životní cyklus toho nejznámějšího, který po sobě dokáže zanechat pěknou spoušť.

Druhy hmyzu, které člověku obecně škodí, jsou obvykle dobře známy. Takovým typickým škůdcem je například mandelinka bramborová nebo komár. Krtonožka je na tom poněkud jinak. Většina lidí ji nezná, nebo pouze ví, že existuje. Znají ji ale někteří zahrádkáři a zemědělci. Ti ji jednoznačně považují za škůdce. Záhony s jahodami, salátem a podobnými rostlinami krtonožky lákají. Vedle hmyzu, kterým se živí, překusují kořínky rostlinek, a ty brzy vadnou. Na povrchu půdy není snadné krtonožku zahlédnout. Žije skrytě, v chodbičkách, ale někdy si tunel vybuduje i pod kusem prkna. Vylézá jen v noci. Tenhle zajímavý a všestranně vybavený tvoreček dokonce létá, plave a cvrká. Samečci vytvářejí zvuk třením křídel o sebe, aby přivábili samičky. Ty si pak vyberou toho, jehož volání je nejsilnější.

Všichni známe slunéčko sedmitečné, protože ho můžeme vidět celkem často. Ale víte, že slunéček sedmitečných u nás žije dalších osmdesát druhů? Díky svému výstražnému zbarvení jsou slunéčka viditelná na rostlinách už z dálky. Vylezou až na vrcholek, kde jsou nejpočetnější kolonie mšic, a tam se pustí do díla, tedy do potravy. Po mšicích aktivně pátrají i na stoncích a listech. Za den jich uloví až několik desítek. Kořist hledá slunéčko zrakem, čichem i hmatem. Ne vždy je ale potravy dostatek. Slunéčko není žádná něžná „beruška“ z knížek pana Ondřeje Sekory, ale nenasytný dravec. Děti i dospělí rádi slunéčka kreslí. Málokdo však o životě slunéček něco ví, natožpak umí oněch sedm teček správně nakreslit...

Buďte si jisti, že k lákavé, pestrobarevné hostině, kterou si v létě pro osvěžení připravíte na zahrádce, se sletí v několika okamžicích veškerá havěť z okolí – mouchy, motýli, včely, vosíci a dokonce i sršni. Jako jedny z prvních ale většinou přiletí vosy. Přestože můžete mít při setkání s vosou dojem, že jde o jediný druh, v našich geografických podmínkách se jich vyskytuje sedm. Liší se velikostí, zbarvením a způsobem života. Za to, že vosu lidé považují za obtížnou havěť, může zcela jistě její žihadlo. Vosy dovedou otravovat, jak se patří. Máváme-li rukama, k ničemu to není. Stejně vosu nezaženete, jenom ji podráždíte. Vosa stejně nakonec zvítězí a u olizování sladké šťávy třeba z melounu ji přejde všechen vztek. Vosa je užitečná hlavně proto, že loví mouchy. V okolí vosího hnízda jich je mnohem méně než tam, kde vosy nejsou.

Když se někoho zeptáme, kdo je pro svoji agresivitu, sílu a krásu vládcem oceánů, odpověď bude nejspíš jednoznačná – žralok. Pokud se během procházky kolem rybníka na chvíli zastavíme a pozorně se zadíváme, pravděpodobně zjistíme, že pod jeho hladinou také nalezneme nekorunovaného vládce vodního živlu. Je sice menší, ale stejně krásný i agresivní. Potápník. Ti jsou důležitou a zajímavou součástí života v téměř každé tůni. Hrají podstatnou roli v potravních řetězcích, konzumují mršiny a redukují i množství larev komárů a dalšího nepříjemného hmyzu. Naši pozornost a ochranu si proto určitě plně zaslouží. Především je nutné zachovávat a neničit biotopy těchto nadmíru zajímavých brouků i s ohledem na to, že pozorovat potápníka v jeho prostředí je úchvatná podívaná.

Barva a tvary motýlích křídel bývají inspirací pro malíře, básníky i tanečníky. Pestrobarevné motýly rozhodně nikdo nenazve havětí. A přitom hezky barevných je jen několik z těch 3 500 druhů, které u nás žijí. Dokument zachycuje celý cyklus vývoje – od vajíčka přes larvu, housenku, kuklu až po motýla. Seznámíme se i s úskalími, kterými musí jednotlivá stadia života motýla projít, a jak do tohoto procesu může nezodpovědně zasáhnout i člověk.

Hmyz obývá Zemi již více než čtyři sta milionů let. Za tuto dobu se vyvinulo nepřeberné množství druhů, lišících se tvary, barvami i způsobem života. Právě louka představuje prostor, kde žije trvale, nebo se třeba jen krátkodobě objevuje, celá řada druhů hmyzu. Co ale vlastně většinou víme o té nejhojněji zastoupené hmyzí havěti? Pravděpodobně jen to, že motýli mají barevná křídla, vosy žihadlo a slunéčka obyčejně sedm teček. A tím to končí. A proto se pojďme postupně zadívat na svět hmyzu, protože je to skupina živočichů pro člověka po všech stránkách významná... I když ji neprávem, a především z neznalosti, nazýváme nelichotivě havětí.