Kresby panáků se našly dokonce už na dlažbách ze středověku i starověkého Říma. Až později lidé očíslovali pole. Základní pravidlo je ale pořád stejné už od dávna: nesmí se udělat přešlap… ani na čáru ani mimo pole.
Hra slepá bába vznikla z obřadu, který kdysi dávno prováděli lidé ve skupině, ve které žili. Když někdo z nich zemřel, ostatní nad ním bděli a uprostřed noci při tom prováděli zvláštní věci - jeden z nich si zavázal oči a měl za úkol chytit někoho z ostatních…
Ťukaná vznikla asi před dvěma sty lety v Americe a vypadá to, že by mohlo jít o předchůdce košíkové. Kluci si z kamenů nejdřív dělali kruhy, do kterých se snažili trefit, potom si začali stavět malou vyvýšenou pyramidu. A to už byl jen krůček ke koši zavěšeném ve výšce.
Kuličky patří k nejstarším hrám na světě. V pradávných dobách si lidé vyráběli kuličky třeba z kamínků, z kostí i z hlíny. A ve starověkém Římě hrávali dokonce mramorovými kuličkami.
Dřív si lidé pletli provaz na skákání třeba z konopí nebo z lián. Až v Asii je ale napadlo, že si provaz spojí. Do Evropy se tahle parádní hra dostala až za našich babiček a hlavně maminek.
Skauti si tuhle hru pojmenovali na veverky a kuny. Kuny loví veverky, ale ty se jen tak nedají. A když si tu hru zahrajete, můžete ke třinácti skautským bobříkům získat do sbírky další zvířata!
Hra spočívá v postupném odebírání židlí a ubývání hráčů, vždy je méně židlí než hráčů. A existuje ještě jiná varianta této hry - židle se sice taky odebírají, ale nikdo nevypadává a princip je opačný - hráči se musí snažit vtěsnat aspoň na kousíček židle, anebo aspoň jeden na druhého!
Hra se jmenuje podle postavy z knížky, kluka Kima, který byl podroben speciálnímu výcviku, díky kterému si dokázal obdivuhodně zapamatovat, co potřeboval, a dokonce dokázal rozpoznat a vybavit si každý detail na diamantech a jiných cennostech.
Hru, které se u nás říká „Honzo vstávej“, znají děti snad po celém světě. Německé děti se ptají císaře. A v anglicky mluvících zemích a v Itálii zase: Kolik je hodin, pane Vlku? A třeba američtí kluci a holky volají na pana Lišáka.
S míčem si lidi hráli odpradávna. Nejdřív to bylo spíš klubko hadrů nebo kůží. Potom už se míč zakulacoval a místo takzvaných hadráků vznikaly míče gumové, které se dokáží pořádně odrážet.
Mikádo si můžete koupit v obchodě, ale taky si ho sami vyrobit. Napínavé odebírání barevných tyčinek už provozovali před staletími v Japonsku, Indii, ale bavili se tím třeba i Indiáni anebo Eskymáci!
S provazy už řádili ve staré Číně anebo ve starověkém Egyptě. U nás v Evropě prý nejdřív přes provazy skákali provazníci, kteří provazy vyráběli. Skákali v přístavech, kde kontrolovali svoje výrobky. Začalo je to bavit, provazy zkrátili a švihadlo bylo na světě.
Samotné piškvorky jsou prastará hra. Jejím předkem je gomoku, 4 tisíce let stará hra, kterou známe z Číny. Pravidla jsou tak jednoduchá, že hra asi vznikla na mnoha místech najednou.
Tato hra se hraje odpradávna a ve všech zemích na světě. Jenom říkanka je pokaždé jiná – v Polsku říkají „raz, dva, tři, Baba Jaga se dívá“, v Itálii „uno, duo, tre hvězda jde…“, v Izraeli „raz, dva, tři sla-ne-ček“ a třeba v Bulharsku „raz, dva, tři medvídek Pú“.
S provázkem si krátili dlouhou chvíli námořníci. Čekáním totiž trávili dlouhý čas na nekonečných mořských obzorech a nějaký ten provázek byl po ruce vždycky. Přebíraná je nejlepší hra na ukrácení dlouhé chvíle – hráli ji třeba i rybáři nebo lovci, když číhali na kořist…
Kuželky se hrají odpradávna, na mnoho způsobů. Ve středověku se kuželky hrály s míčem nebo koulí, jako dnešní bowling. Házelo se koulí, třemi koulemi, dlouhou holí nebo jedním válečkem.
