Vzduchoplavec Kráčmera — Nad štolami Abertam a Jáchymova

Františkovi se opět nepovede hladké přistání, navíc se propadne rovnou do podzemní štoly. Když už má málem na kahánku, uvidí kahánek, drží ho v ruce nynější obyvatel těchto štol permoník. Než Františkovi pomůže najít cestu, řádně ho tu provede. Štola Panny Marie Pomocné pod vrchem Mědník, Vlčí jámy u Horní Blatné, Ledová jáma, propadlina Bludná Zuzana na Hájích. Z dolu Svornost se rozvádí radonová voda do blízkých lázní Jáchymov. — Zdejší Krušné hory jsou pěkně provrtané. Proto o nich praděda píše jako o Rudohoří. Odevšad bylo slyšet cinkání kladívek. Život se zde odehrával spíše v podzemí než na povrchu. Podzemí je leckde hluboké až 700 metrů. Na povrchu oproti tomu stojí jen pár domů. Od 12. století se zde usazovali horníci a začali klůčit prales. Vznikly obce a města. Jáchymov byl v 16. století například pouhých šestnáct let po svém založení druhým největším městem Českého království. To bylo období největšího rozmachu zdejších dolů. V krušnohorských dolech se přestalo těžit vlastně až po roce 1989. To se zavřela šachta na Mědníku a na Cínovci. — Krušné hory daly lidem ohromné poklady. Stříbro, cín a naposledy uran. Jméno Krušné hory se začalo oficiálně používat až ve 20. století. Předtím se používal překlad z německého Erzgebirge, Rudohoří. A je dnes krušný život v Krušných horách? Ale kdepak, Krušné jsou od slova krušiti, tedy rýžovati. V těchto horách je na začátku všeho hornictví. Život tu není lehký, ostatně jako v každých horách, ale krušný život se zde určitě nežije. I když se zastavila těžba. Mnoho štol se připravuje k otevření pro návštěvníky, pro turisty. Šachta Kryštof štoly Mauritius na Hřebečné vede do největšího podzemního jezera Krušných hor a zároveň až 200 metrů dlouhého podzemního sálu. Po zpřístupnění tam budou lidé jezdit na pramičkách. — Když se František konečně dostane na povrch, zavítá na koupaliště Hřebečná. Jak se tady děda mohl koupat, když je tady taková studená voda? Asi byli lidé dřív otužilejší a žádné aquaparky s ohřívanou vodou nebyly. — Protože si František při dobrodružném přistání roztrhal balonářské rukavice, chce si je nechat spravit v nedalekých Abertamech, které byly výrobou rukavic proslulé. Najde však jen opuštěnou budovu. Dozví se, že tato tradice bohužel v roce 1998 skončila. Projde se alespoň po hlavní budově bývalé rukavičkárny a potká tu zdejšího zakladatele. Praděda prý občas vozil zdejší rukavice odsud do Vídně. Rukavičkářství sem do Krušnohoří přišlo z Vídně v roce 1850. Zdejší lidé byli velmi chudí, každý, kdo odsud pocházel, se jim snažil nějak pomoci. Vznikla zde rukavičkářská tradice, která přežila sto padesát let. Na výrobě rukavic se podílelo dokonce jedenáct tisíc lidí z těchto kopců. Rukavice se exportovaly do celého světa. I do Grónska. Abertamy byly po Jáchymovu největším městem Krušných hor. Město a lidé bohatli. Vystavěly se zde veliké měšťanské domy, které nikde jinde na hřebeni hor nenajdete. V roce 1937 se vyexportovalo z Abertam pět a půl miliónu párů vycházkových a společenských rukavic z pravé kůže. Dříve se všude na světě nosily rukavice, nejen v zimě. To je dnes pryč. Móda se mění a s ní končí i výroba. Přesto se vyrábělo až do roku 1998. Dnes se město přeorientovává na turistický ruch. Zůstala zde však jedna dílna a tam snad Františkovi rukavice opraví.