Vzduchoplavec Kráčmera — Nad Děčínskem
Dne 8. 8. 1902 jsem přistál ve městě Děčín, které v té době žilo velikou zemědělsko-průmyslovou výstavou. Podobné výstavy se organizují takřka ve všech větších městech po vzoru Paříže, Prahy či Liberce. I zde tedy místní lidé prezentovali své úspěchy. Měšťané vezdejší na mne mávali klobouky a dámy slunečníky, rozhodl jsem se tedy přistáti přímo na výstavišti. To se nacházelo kousek od řeky. Bylo po ránu a nebylo zde tolik lidu... , přečetl si František v deníku svého pradědečka a pustil se do za pomocí dětí do hledání onoho výstaviště. Výstaviště je však dnes zastavěno. Praděda by tu už rozhodně přistát nemohl. — Františka zaujala vysoká skála, porostlá bujným stromovím. František zjistí, že se jí říká Pastýřská stěna. Na samotné Pastýřské stěně byla roku 1902 postavena secesní restaurace a od té doby hostí své zákazníky. — Děčínský zámek prý je největším zámkem v Čechách. Do roku 1932 zde sídlil šlechtický rod Thun-Hohensteinů. Dnes je zámek sídlem okresního archivu. — Pradědeček pořídil i zajímavé fotografie mostu. Ten však shořel v roce 1916. Most zapálily jiskry a horký dým z komínu jedné lodi, která pod ním projížděla. Byl to jeden z nejkrásnějších mostů v Čechách. V roce 1936 byl postaven nový. I dnes zde brázdí vodu parníky. Jezdí z Ústí přes Děčín do Drážďan. Dědeček píše, že se na mostě bavil s činovníky cyklistického spolku a učil se od nich jízdě na velocipédu. Pradědeček však jezdil na úplně jiném kole než se jezdí dnes. — A jaké místo kraje mají děti nejvíc rádi? Nejvíc se jim líbí ve skalách u Hřenska a Františka tam ochotně zavedou. Nejtajemnějším místem je určitě Edmundova soutěska. Praděda píše, že již tehdy zde jezdily po řece Kamenici lodičky a převážely hosty tajuplnou soutěskou. Dojmy prý znásobil převozník, který vypadal jako duch. Najdou ho i dnes? — Řeka Kamenice je první řeknou v Čechách, kam se vrátili lososi, což je úctyhodné. Losos do řeky patří, je to král mezi rybami a ještě patriot. Ví, kde se narodil a vrací se sem založit novou generaci. — Již koncem 19. století bylo Hřensko s okolními skalními labyrinty vyhledávaným cílem výletníků. Fungovaly zde pramičky, parníčky, dostavníky, restaurace, pouti... i jiné radosti si zde člověk mohl užít. — Jak vůbec vznikl název České Švýcarsko? Toto jedinečné území objevili v roce 1776 dva malíři z drážďanské umělecké akademie, oba původem Švýcaři. Adrian Zinng a Anton Graff. Území je natolik okouzlilo, že jej pojmenovali po své domovině. O sto let později zde koncem 19. století vznikl nejstarší turistický spolek v Čechách a území se stalo kolébkou evropské turistiky. V druhé polovině 20. století území postupně upadalo v zapomnění. Teprve nyní, na počátku třetího tisíciletí, dochází ruku v ruce s ochranou přírody k opětovnému objevování zdejších krás, lákajících sem stále více turistů, milovníků romantické divočiny. Největší atrakcí Českého Švýcarska jsou Jetřichovické stěny, neosídlená oblast s rozsáhlými skalními komplexy. Nejznámější z nich je Pravčická brána, největší skalní brána v Evropě, která má rozpětí 26 metrů a je 21 metrů vysoká. — Z Dolského mlýna, kde se točil film Pyšná princezna, zbyly jen trosky. Ale zdá se, že se mlýn už pomaličku zase probouzí k životu. — Františkovi tu zbývá poslední fotografie z pradědova deníku. Je to rozhledna na Děčínském Sněžníku. I dnes se z ní všichni mohou rozhlédnou po krajině.
