Už tam budem?

Pěstování zeleniny ve vesmíru

Pěstovat zeleninu je ve vesmíru velmi složité. Zvláště pěstovat ji v půdě, která je na cizích planetách velmi odlišná od té naší, chybí jí totiž především organické materiály.

Na Mezinárodní kosmické stanici mají kosmonauti od roku 2014 k dispozici skládací zařízení Veggie, které obsahuje plochý panel využívající červené, modré a zelené LED diody. Červené a modré světlo zajistí ideální růst rostlin, zelené zlepšuje lidské vnímání pěstované zeleniny. Vypěstované plodiny by měly zvednout posádce náladu a být také zdrojem antioxidantů, které by mohly pomoci omezit vliv kosmického záření na organismus.

První zvíře ve vesmíru

Prvním zvířetem vyslaným na oběžnou dráhu byla fenka jménem Lajka. Stalo se tak 3. listopadu 1957 na palubě sovětské družice Sputnik 2. Lajka byla původně toulavá moskevská fena. Vědci usoudili, že toulaví psi zvyklí na těžký život lépe zvládnou náročný výcvik i kosmický let. Lajka byla prvním zvířetem na oběžné dráze Země, nikoliv však ve vesmíru. Do vesmíru byly poprvé vyslány německou raketou V-2 octomilky už v únoru 1947.

Technologie návratu kosmické lodi v té době ještě neexistovala, a tak nebyl Lajčin návrat na Zem plánován. Jako první se vrátili živí v kosmické lodi zpátky na Zemi psi Strelka a Belka, kteří odstartovali 19. srpna 1960. Ve Hvězdném městečku, které vyrostlo okolo Střediska přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, se nachází Lajčin památník.

Hvězdy

V naší galaxii se nachází zhruba 400 miliard hvězd. Nejbližší hvězdou Zemi je Slunce, které je zdrojem většiny energie naší planety. Při vhodných atmosférických podmínkách jsou v noci ze Země viditelné i jiné hvězdy.

Víš, že když se díváš na noční oblohu, díváš se vlastně do minulosti? Hvězdy, které vidíš na noční obloze, jsou od nás vzdáleny desítky až stovky světelných let (1 světelný rok je cca 10 bilionů kilometrů). Obrovská vzdálenost způsobuje, že trvá velmi dlouhou dobu, než k nám světlo z hvězd dorazí a tím pádem na noční obloze vidíš jen to, jak dané hvězdy vypadaly v minulosti.

Nejvyšší hora Sluneční soustavy

Nejvyšší hora Sluneční soustavy se nazývá Olympus Mons a nachází se na povrchu Marsu. Název pochází od bájné hory Olymp, na které měli sídlit řečtí bohové.

Olympus Mons měří 27 km nad nulovou nadmořskou výškou Marsu, je tedy přibližně třikrát vyšší než nejvýše položená hora na Zemi Mount Everest v Himalájích a dvakrát vyšší než nejvyšší sopka Země Mauna Kea nacházející se na Havajském souostroví. Tato hora je ve skutečnosti obrovská sopka, průměr základny (ve tvaru kužele) má 624 kilometrů. Dost na to, aby zakryla téměř celou Francii.

Kolonizace Měsíce

Kolonizace znamená osidlování dosud nevyužívaného prostoru. Díky své blízkosti k Zemi je Měsíc hlavním kandidátem na vytvoření první stálé základny lidstva ve vesmíru.

Jak ale žít na Měsíci bez atmosféry? Obytné části by se musely stavět buď ze silného materiálu, nebo pod povrchem. Variantou je také využití kráteru, který by se nechal zastřešit a napustit atmosférou. Panují však obavy z proražení krytu kráteru například meteoritem. Objevily se též plány na přechodné ubytování ve speciálních nafukovacích stanech, které by byly snadno složitelné, lehké a snadno dopravitelné na povrch.
Co se týče dopravy, přepravovat by se lidé mohli za pomoci magnetického katapultu nebo orbitálního výtahu.

Jídelníček ve vesmíru

Jaké podmínky musí splňovat jídelníček kosmonautů na Mezinárodní vesmírné stanici? Jídlo musí být kompaktní, proto jsou pokrmy sušeny vymrazováním tak, aby mohly znovu nasáknout teplou vodu.
Musí být dietní a při výrobě je třeba dodržovat dokonalou hygienu, nesmí obsahovat ingredience, které by mohly chytit plíseň, proto se sterilizuje při teplotě 160°C.
Zakázány jsou např. drobečky chleba, protože by mohly způsobit zadušení nebo požár na palubě stanice. Jídla jsou hodně kořeněna, aby nepůsobila moc bezvýrazně.

Pozorování Marsu

Mars je možné na obloze nalézt pouhým okem. Protože je jeho oběžná dráha výrazně excentrická, jeho vzdálenost od Země v opozici se mění v rozmezí 56 až 101 milionů km. Nejvýhodnější pozorování je období jeho opozice se Sluncem. Polární čepičky ukáže při opozici už malý dalekohled s objektivem o průměru 40 mm při 30-ti násobném zvětšení.

Velké části povrchu občas pokrývá jinovatka, která vytváří rozsáhlé bílé skvrny. Oblačnost se dá pozorovat podle toho, jak se pod ní objevují a mizí známé objekty.