Madla a Ťap

Alešův kamarád Madlu s Ťapem vyfotografoval a obdivoval jejich přátelské chování. Aleš zvířata hledal a lekl se, když uslyšel ránu z pušky. Byl to lovec a skutečně vystřelil na jeho zvířecí kamarády. Ti naštěstí utekli. Došli až ke kolejnicím a uslyšeli hluk přijíždějícího vlaku. I nyní jim útěk zachránil život. Utekli ale každý na jinou stranu a Aleš našel jen Madlu.

Od Prášilského rybníka zabloudili Madla s Ťapem až do Bavor. Cestou narazili na vlčí smečku, ale byli za plotem v bavorské zoo, a tak se vlci zaútočit neodvážili. Naši přátelé si prohlédli cizokrajná zvířata a viděli i rysa a zubra. Ven se dostali dírou v plotě, kterou sem vlezli.

Byl podzim a naši přátelé přišli k opuštěné chalupě. Bydlel tady člověk, který měl rád zvířata a obešel se bez lidí. Říkali mu Poustevník. Nabídl Madle a Ťapovi jídlo a když odešli, ukázal Alešovi, který se tu zastavil, jakou cestou se vydali...

Rys a lovecký pes se setkali se stádem jelenů. Madla štěkala, ale Ťap se jich bál. Na dvoře uviděli kozy a slepice a nakonec je krkavec vyhnal z hájovny. V údolí přišli do obávaných slatí. Byli malí a to je zachránilo. V bahně nezmizeli a našli cestu ven...

Ťap s Madlou při svém putování došli až na hrad Kašperk a prolezli zbytky hradeb. V lese narazili na stádo krav. Krávy byly velké, a tak raději utekli. Do cesty se jim postavila řeka, a tu Ťap neměl rád. Vyhýbal se vodě, jak mohl. Nakonec tam spadl a sušil si kožich u řeky...

Alešův kamarád u vodopádu na Bílém potoce zahlédl Ťapa, který byl blízko poraněného černého čápa. Strážce slézal příkré skály, ale Madla s Ťapem už byli pryč. Vláďa ošetřil čápa, ale naši kamarádi mezitím došli k Černému jezeru. Ťap odpočíval a zdál se mu sen o kachnách. Když se probudil, blízko plavaly opravdu kachny a on se je pokoušel ulovit...

Madla s Ťapem putovali kolem potoka. Také Alešův kamarád pomáhal příteli nalézt ztracená zvířata. V blátě na břehu objevil čerstvé stopy. Madla s Ťapem byli nedaleko, ale než se Vláďa vyšplhal na břeh, rys a pes byli pryč. Ještě mu stačili sníst svačinu...

Madla s Ťapem se zatoulali v šumavských lesích a Aleš je marně hledal. Obě zvířata byla vyhladovělá, a tak kuře, které chladlo ve vsi na lavici před domem, jim přišlo vhod. Hospodyně byla rozzlobená, ale poznala zvířata z plakátu. Ťap se pokoušel ulovit kachny, ale byl nezkušený a lov se mu nedařil. Oba kamarádi putovali až k rozvalinám mlýna a přišli k řece Křemelné. Aleš mezitím dorazil k domku ve vsi, kde před tím hodovali...

Ťap hledal kamarádku Madlu, která mu zmizela. Madla běhala po lese a bála se o Ťapa. Madla byla lovecké štěně, a tak brzy ucítila rysí stopy. Oba se zase setkali. Aleš rozvěsil zprávu o ztracencích i s jejich popisem a s jeho telefonním číslem. Oba kamarádi si zatím bezstarostně hráli. Ťap se snažil ulovit brouka a hraboše, ale místo myšku, chytil šišku. Na cestě uviděli kalouse a vystrašilo je divoké prase...

Malý rys a Madla se brzy spřátelili. Hráli si v hájovně a stali se z nich nerozluční kamarádi. Chodili s Alešem do lesa i ke studánce a rysík ťapal pomalu za Madlou, a tak dostal jméno Ťap. Jednou je vzal strážce parku s sebou do auta i s velkou bedýnkou. Vezl mladé sovy do jejich nového domova. Odešel se sovami a dva nezbedníky nechal s autě. Madla si otevřela okno auta a vyskočila. Rys skočil za ní. Hráli si, vzdalovali se od auta a nakonec se ztratili...

Malý rys má hlad a je vysílený, ale přesto se nemotorně šplhá na kopec a je zvědavý co je za ním. Poleká se lišáka i jezevce. Dál zkoumá les, který je pro něj plný záhad a neznámých zvuků. Cesta ho vyčerpá, je na pokraji svých sil a znovu usíná. Netuší, že se k němu blíží strážce parku Aleš s Madlou, mladým loveckým psem a ti ho zachrání.