Planeta Yó

Podívej se na naši planetu s mimozemšťanem TýYó
a sondou Lízou pěkně z nadhledu!

Pondělí 16:00
27. 4. 2017
27. 4. 2017
Stránka pořadu

Soutěž s Anifilmem


Planeťáci, vyzkoušejte si, jaké je to být filmařem a zapojte se do soutěže s Anifilmem. Vyhrát můžete zajímavé knížky a DVDčka, stačí vymyslet a připravit vlastní krátký animovaný film.
Téma je jenom na vás.

Techniku použijte klasickou: budete kreslit na několik po sobě jdoucích stránek bloku, kterým se pak bude listovat a tím se film rozhýbe. Jednotlivé obrázky budou skoro stejné, lišit se budou jen v drobném, postupném posunu pohybu, až vznikne celá sekvence. Můžete tak nechat vyrůst kytičku, zamávat medvídka, rozkutálet míč… prostě co vás jen napadne. Čím více obrázků po menších fázích, tím plynulejší bude výsledný pohyb.

Listování hotovým bločkem natočte na video a svůj animovaný film nám posílejte do 10. května prostřednictvím tohoto formuláře (formáty mp4, mov nebo avi). A pozor, maximální délka videa jsou 2 minuty!


Deset nejlepších animovaných filmů a jména jejich autorů zveřejníme do 18. května tady na webu!
Těšíme se na vaše výtvory!


Moderátoři

Když jsem dostudoval herectví na Pražské konzervatoři, říkal jsem si, že si zasloužím malý výlet. Nasedl jsem tedy do mezigalaktického metra a úplnou náhodou se objevil tady na Planetě Yó. A protože se mi tady moc líbí, cestuju sem často. Ale nemyslete si, že se jen tak poflakuju. Když jsem dole u nás na Zemi, hraju divadlo, natáčím a stříhám videa a často si zpívám (nejlíp mi to však jde v koupelně). Už se těším, až se s vámi, Týjem a Lízou zase setkám.
Díky neskonalé touze stát se herečkou jsem vystudovala Pražskou konzervatoř. Od té doby mám štěstí, splnilo se mi totiž hned několik snů najednou – mohu hrát, zpívat, tancovat a dabovat. Je to legrace, protože děláte každý den něco jiného. Můj hlas můžete znát třeba od Lociky z animáku Na vlásku a obličej z pohádky Ať žijí rytíři nebo Dvanáct Měsíčků. V Praze hraju v několika divadlech, ale věnuji se i muzikálům a mám dokonce i svou vlastní kapelu. Kdo ví? Třeba s ní někdy pojedeme zkoušet na Planetu Yó.
Herectví mě bavilo už od malička, ale nikdy jsem neměl čas ho studovat. Chodil jsem do dramaťáku, kde jsme hráli, tancovali, zpívali a tam to všechno vlastně začalo. Jako malý, bezzubý špunt jsem se poprvé objevil v televizi a pak už se to vezlo. Začal jsem chodit do sboru, hrát v divadle a sem tam trochu tancoval. Dlouhou dobu jsem se chtěl stát fotbalistou, ale nakonec jsem zůstal u divadla, i když sport miluji nadevše. Dneska hraju v seriálu, mám svou skupinu, kde zpívám a tancuju, čas od času dabuju a hlavně pravidelně navštěvuju našeho Týjáka a vás na Planetě Yó!
Ahoj Planeťáci!
Chtěla bych vám o sobě říct pár věcí, takže... Když jsem dostudovala konzervatoř, začala jsem hrát v divadle Polárka. To je divadlo pro malé i velké děti. A mě došlo, že jiné publikum už nechci.
Co mám ráda? Zapečené těstoviny a kafe. Nemám ráda, když mi někdo říká Filipo, když se někdo povyšuje nad druhé a lenochy. Jako malá jsem chtěla být kosmonautkou, a to se mi díky Planetě Yó vlastně splnilo!
Už asi v 11 letech jsem si na louce u zámečku (bylo to stejné místo, kam jsme s holkama chodily dělat stojky vždycky po škole) uvědomila, že herectví je skvělé povolání. Navštěvovala jsem tehdy dramaťák a snila o tom, že půjdu studovat divadlo. To se vyplnilo. Chodila jsem na konzervatoř (s Ivčou jsme byly ve stejné třídě) a později ještě na autorskou tvorbu na DAMU. Tam jsem poznala skvělou partu lidí, se kterou jsme vytvořili několik společných představení. S další partou jezdíme hrát pohádku po České republice. Také moc ráda píšu, a tak jsem si napsala i svoji autorskou hru “Kávičku, jako obvykle”. Líbí se mi, že mohu propojit psaní, divadlo, natáčení, zkrátka, že mohu dělat to, co mě baví. Je to myslím veliké štěstí! Už se těším na Vás a na další Planetu.
Už od první třídy jsem hrál s nadšením divadlo, nejdříve ve škole a následně v amatérském divadle Radar, kde skotačím na jevišti dodnes. I když mě divadlo bavilo, jak jsem dospíval, víc a víc jsem podléhal kouzlu vzdělání. Ano, čtete dobře, jedním z mých největších koníčků je studium. Dokonce jsem za ním vyrazil do cizích krajů. Nejdříve jsem strávil rok na střední škole v Massachusetts a potom tři roky ve Velké Británii na Cambridgeské Universitě. Již rok pracuji ve výzkumném ústavu, kde bádáme nad tím, jak funguje náš mozek. No a aby se mi ten můj z toho všeho bádání nezavařil, mám jeden veliký koníček, kterému se často a rád věnuji. Moderování Planety YÓ. Už se nemůžu dočkat… s Týjákem jsme minule rozehráli Mimozemšťane nezlob se…