Vladimír Körner

Vladimír Körner (*12. 10. 1939) vyrůstal v Uhřičicích u Kojetína. Po úmrtí otce v posledních dnech války odešel s rodinou do Zábřehu na Moravě. V roce 1954 byl přijat na filmovou průmyslovku do Čimelic a po maturitě vystudoval dramaturgii na FAMU, na kterou byl přijat v roce 1958. Už během studií působil jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov. Postupně začal časopisecky i knižně publikovat prózu. Velmi rychle se uplatnil také jako scenárista výrazných děl naší kinematografie 60. let (Údolí včel, Adelheid). Období normalizace mu nedovolilo pokračovat v navázané spolupráci s režisérem Františkem Vláčilem, nicméně další publikace mu znemožněny nebyly. Ani v obtížném období se Vladimír Körner nijak nezpronevěřil svému hlubokému zájmu o psychologii jedince ve víru dějinných událostí a jeho prózy daly vzniknout dalším klíčovým filmovým dílům (Cukrová bouda, Zánik samoty Berhof). V roce 1991 byl však z Barrandova propuštěn pro nadbytečnost a v roce 1995 vydal svou poslední prózu, nicméně ještě několik let se věnoval původní scenáristické tvorbě. Körnerovy romány jsou rozkročeny od raného středověku po divoké období po konci druhé světové války. Patří mezi ně Písečná kosa (1970), Zrození horského pramene (1979), Lékař umírajícího času (1984), Psí kůže (1992) a řada dalších. Je držitelem mnoha domácích i zahraničních ocenění včetně Státní ceny za literaturu.