Dějiny udatného českého národa

V roce 1945 skončila druhá světová válka a oslavující Československo stálo před novou budoucností.

V polovině osmdesátých let minulého století se odvážilo protestovat proti režimu jen nemnoho oponentů, kteří za to byli pronásledováni. Koncem osmdesátých let však začaly masové demonstrace v Praze – 21. 8. 1988, Palachův týden v lednu 1989 a v červnu tohoto roku vznikla podpisová akce Několik vět, žádající otevřený dialog. 17. 11. 1989 se vydal průvod studentů do centra Prahy a byl brutálně rozehnán. Lavina protestů se už ale nedala zastavit, do stávky vstupovali studenti, divadla a posléze i podniky. 19. 11. 1989 vzniklo Občanské fórum, hnutí opozice, jehož představitelem byl spisovatel Václav Havel. OF začalo jednat s mocí o vypsání svobodných voleb, odstoupení KSČ z pozice vládnoucí strany atd. 29. 12. 1989 byl zvolen prezidentem Václav Havel. Po padesáti letech diktatur přišla svoboda. Ne každý si s ní ale věděl rady.

Skončila I. světová válka a vůlí vítězných mocností bylo Rakousko-Uhersko rozděleno na několik států. 28. 10. 1918 vznikla Československá republika. Největší zásluhu na tom měl T. G. Masaryk, který byl zvolen prvním prezidentem. Jeho nejbližšími spolupracovníky byli E. Beneš, M. R. Štefánik, K. Kramář a A. Rašín. Vznikla ústava a konstituovány byly tři pilíře demokracie – parlament, vláda, soud. Volební právo měly i ženy. Idea Československa vycházela z představy, že jde o jeden národ a to byl zárodek budoucích problémů.

Středověká církev byla pro některé její příslušníky trnem v oku kvůli nabízeným a bohatě využívaným možnostem odčinit své hříchy placením odpustků. Díky tomu církevní hodnostáři získávali majetek a bohatství a upoutávali se spíše k pozemním statkům než k čisté víře. Takzvaní reformátoři se snažili svým kázáním kritizovat tyto poměry, a ocitali se tak v nemilosti mocných. Mezi ně patřil i Jan Hus, kazatel z Betlémské kaple, jemuž se dařilo získávat davy přívrženců z řad prostého lidu. Zaplatil za své odvážné názory životem na hranici, zažehl však tím plamen takzvané husitské revoluce.

Rok 1968 patřil k nejpřelomovějším v našich moderních dějinách. Spojuje se s ním pojem tzv. pražského jara – uvolňování totalitního režimu směrem k principům svobody a demokracie. Jenže cesta k socialismu s lidskou tváří byla trnem v oku sovětských vůdců a jako odveta následovala sprnová okupace Československa zeměmi Varšavské smlouvy, jež znamenala náhlý konec všech nadějí.

Animovaný cyklus, který obsahově i výtvarně vychází ze stejnojmenné knihy Lucie Seifertové. O tom, jak je důležité znát historii, jistě není pochyb. Bez znalosti historie a historických souvislostí se lze jen těžko orientovat v současnosti. Forma kreslené animace dokáže výborně spojit informaci a zábavu v humorné nadsázce a naplnit tak i záměr tvůrců, jejichž snahou bylo, aby pohled na naše dějiny byl úsměvný a mírně, byť laskavě, ironizující. Vypravěčem Dějin udatného českého národa je, jak jinak, Český lev.

Slovo protektorát znamená území pod ochranou jiného státu. V naší historii je spjato s obdobím německé okupace, která rozhodně nesloužila k ochraně našeho národa. Naopak byly plány po vítězné německé válce s Čechy jednou provždy zúčtovat. K tomu naštěstí nedošlo, i předtím však náš národ prožíval tvrdý útlak, jenž rozpoutal říšský protektor Heydrich. A následně i mocenští představitelé Třetí říše, kteří se mstili za smrt tohoto obávaného muže po atentátu zosnovaném domácími odbojáři.

Průvodce pořadem Český lev nás tentokrát seznámí se situací po okupaci Československa v roce 1968, kdy u nás vládla jedna strana a vypadalo to, že se ke slovu žádná opozice nedostane. Ale přesto se už formoval disent a výsledkem bylo prohlášení pod názvem Charta 77. Tato listina požadovala po vládě dodržování lidských práv, k čemuž jsme se zavázali Helsinskou dohodou. V roce 1981 byl zvolen americkým prezidentem Ronald Reagan, který měl plán uzbrojit SSSR . A v roce 1985 se stal v SSSR nejvyšším představitelem Michail Gorbačov a vyhlásil perestrojku – tedy období velkých politických a hospodářských změn. Ty pomalu nastávaly i u nás. V roce 1987 vystřídal v roli generálního tajemníka KSČ Gustáva Husáka Milouš Jakeš. Nebyla to ale ještě příliš výrazná změna politického kurzu...

V šedesátých letech to zprvu vypadalo, že je svět na prahu nové války s katastrofálními následky. Nakonec se vše urovnalo mírovou cestou a u nás se začaly poměry uvolňovat. Především v kulturní a umělecké oblasti bylo možné se vyjadřovat svobodněji a neobávat se ani kritiky nedostatků. Představitelé moci v čele s prezidentem Antonínem Novotným se občas ohradili. Jak se však ukázalo v roce 1968, nebyli příliš silní na to, aby zastavili touhu občanů po znavonastolení demokratických hodnot.

Československo se ve 20. letech zařadilo mezi nejvíce prosperující země na světě. I na něj však měl dopad krach newyorské burzy, jenž rozpoutal hlubokou hospodářskou krizi. Trvalo několik let než se z ní naše hospodářství vzpamatovalo. Nespokojené a strádající obyvatelstvo se však mezi tím začalo houfně přiklánět k radikálním politickým hnutím, mezi nimiž dominovali komunisté a fašisté. I když se ekonomika poměrně rychle vzpamatovala, bylo zaseto na velké problémy, které republiku a celou Evropu v následujících desetiletích čekaly.

Na území naší země po staletí žili po boku nejen Češi, ale i příslušníci německého a židovského národa. Až do 19. století to bylo soužití víceméně pokojné. Změna nastala s českým národním uvědoměním, kdy se začaly objevovat první česko-německé rozbroje. I tak byla Praha na přelomu 19. a 20. století tolerantním městem, kde se mohla rozvíjet kultura všech tří národností, které dodávaly městu neopakovatelnou tvář. Až vznik samostatného Československa a vzrůstající vliv Třetí říše znamenal definitivní konec vzájemné tolerance.