(Vel)Mistr E

Pohádková etiketa pro pokročilé

Pondělí 17:00
Soužití v rodině musíš zvládnout povinně
Soužití v rodině musíš zvládnout povinně
Stránka pořadu
O vzhledu
  1. Pro každého je hezký někdo jiný, a tak si svým vzhledem zbytečně nelámeme hlavu.

  2. Hezký je hlavně ten, kdo se usmívá a kdo má zdravé sebevědomí.

  3. Krása není v tom, co je vidět navenek, a tak netrávíme zbytečně moc času před zrcadlem.

  4. Nikdy se neposmíváme nikomu, jehož vzhled se nám nezdá.

  5. Když se naše kamarádka trápí svým vzhledem, pomůžeme jí zvýšit sebevědomí a ujistíme ji, že se nám líbí.

O respektu ke stáří
  1. Starší lidé občas hůře slyší, sem tam se jim podaří zkomolit slovíčko, přesto si s nimi můžeme hezky popovídat.

  2. Díky svým zkušenostem nás učí náhledu a trpělivosti.

  3. Z jejich vyprávění se dozvíme, jak se vyhnout různým chybám, kterých se dopustili ostatní.

  4. Umí vyprávět různé příběhy, prostřednictvím kterých se mnohdy dozvíme zajímavé věci.

  5. Nezapomínejme, že staří lidé nejsou miminka a dokážou se o sebe postarat, zaslouží si však respekt a úctu.

O trpělivosti
  1. Nejlepší je, když si vytouženou věc zasloužíme (třeba koupíme za peníze z brigády).

  2. Je důležité ujasnit si, co si vlastně přejeme.

  3. Když máme mnoho přání, stává se, že se některá nevyplní, proto je lepší přát málo – a splnitelných - věcí.

  4. Když se rozhodujeme, jaké přání splnit, je vždycky správné pomyslet i na druhé.

O chvílích, kdy nás něco zaskočí
  1. I když nám na někom něco vadí, nemůžeme mu říkat, že je strašný. Hlavně když víme, jak nás má rád.

  2. Někdy se stačí vcítit do situace druhého, uvědomit si, proč se tak chová.

  3. Můžeme si zkusit vyměnit role a zjistit, jak bychom se zachovali na místě toho druhého.

  4. Stačí se na věc podívat z jiného úhlu pohledu, vyhneme se tak nepříjemným situacím.

O pomluvách
  1. Pomluvy si vymýšlí ti, kdo nám nepřejí štěstí a úspěch nebo se nad nás chtějí povyšovat. To však není hezké ani správné.

  2. Pomlouvači chtějí obvykle někomu uškodit, protože mu závidí jeho šikovnost či oblíbenost.

  3. Nejlepší obranou proti pomluvám je nevšímat si jich.

  4. Když víme, že někdo šíří pomluvy o našich kamarádech, musíme se jich zastat a říct ostatním, jak to doopravdy je.

O snobství
  1. Snobové jsou lidé, co dbají zejména na obal a ne na obsah. Přitom nezáleží na tom, zda máme hezké boty, ale na tom, co děláme pro druhé.

  2. Důležité je, jaké bohatství nosíme v sobě, ne na sobě!

  3. Mnohem více si vážíme dobrého kamaráda s dírou na tričku než náfuky, který nosí super drahé hodinky.

  4. Je lepší být na lidi milý a nepovyšovat se nad druhé. Budeme pak mít mnohem více přátel.

O žalování
  1. Když chceme někoho dostat do maléru a schválně na něj všechno řekneme, je to žalování. Kvůli tomu lehce ztratíme kamarády.

  2. Budeme-li žalovat, nebude se s námi nikdo bavit. Mnohem lepší je na pomstu zapomenout.

  3. Pokud jde o stížnosti, musíme zvážit, zda je to žalování, nebo oprávněné rozhořčení.

  4. Občas však musíme některé věci prozradit, a to v případě ohrožení našich kamarádů. Takovou věc před dospělými tutlat nesmíme!

O penězích
  1. Když nám dochází kapesné, máme několik možností, jak si peníze vydělat. Můžeme si půjčit, vždy ale jen od někoho spolehlivého, komu peníze vrátíme.

  2. Můžeme si také najít brigádu, kde si peníze vyděláme. Tak se také dají najít noví kamarádi.

  3. Neměli bychom si brát ani dávat peníze jen tak. Pak se může stát, že o ně rychle přijdeme.

  4. S kapesným musíme řádně hospodařit. Neměli bychom si za ně koupit všechno, co nás napadne. Ideálně by nám mělo vystačit až do příštího kapesného.

  5. A pozor, peníze bychom neměli jen shromažďovat, ale také je musíme umět rozumně utrácet.

O lhaní
  1. Rčení „lež má krátké nohy“ je pravdivé! Všechno se totiž nakonec dozvíme. Proto je důležité být k lidem upřímní, i když to není vždy příjemné.

  2. Obelhat můžeme soupeře při sportu nebo ve hře, kde je blafování dovoleno v pravidlech. Ve skutečném životě je lepší blafování vynechat.

  3. Pokud budeme někomu lhát, můžeme mu tak ublížit. Navíc se sami budeme cítit provinile.

  4. Upřímnost je možnost, jak si zachovat svou tvář. Dáváme-li přednost lži, po čase nám lidé přestanou důvěřovat.

O závislostech
  1. Žádná závislost není dobrá, ubírá nám možnost vidět věci kolem sebe takové, jaké jsou. Tedy nezávisle.

  2. To, že máme někoho rádi, ještě neznamená, že musí být pořád s námi. Závislostí na jednom kamarádovi přicházíme o možnost poznat nové kamarády.

  3. Zabere-li nám to, co nás baví, všechen čas a navíc kvůli tomu máme problémy, je to vždycky v nepořádku.

  4. Pokud nemůžeme odolat nějaké činnosti, např. hraní na počítači, na nějaký čas bychom ji měli úplně vynechat. To platí i v případě jídla.

O poslušnosti
  1. Poslouchat na slovo bychom měli bez výjimky v situacích, kdy by se mohlo něco stát. Cokoli, co je jenom trochu nebezpečné, můžeme dělat jedině se souhlasem rodičů.

  2. Dobré rady rodičů se vyplatí respektovat, ochrání nás a můžeme díky nim předejít špatným zkušenostem.

  3. Když rodič řekne, že se například nemáme hnout z místa, měli bychom ho poslechnout, avšak ne doslova, protože to myslí obrazně. Může to znamenat, že nesmíme ven, dokud si nedoděláme úkoly.

  4. Určitě bychom ale neměli poslouchat cizí lidi, zvlášť když nám něco nabízejí nebo nás někam lákají.

O pomoci druhým
  1. Pomáhat se nemusí, ale mělo by! Pomocí druhým pomáháme i sami sobě, stáváme se tak lepšími. Navíc, kdybychom se sami ocitli v nesnázích, také bychom pomoc uvítali.

  2. Když nás někdo požádá o pomoc nebo o radu, měli bychom mu vyhovět a nic na oplátku nežádat.

  3. Pomáhat druhým nemusíme jenom dary či penězi, pomáhat můžeme také svým časem, pochopením nebo radou.

  4. Pokud se nám zdá, že někdo potřebuje pomoc, určitě mu ji nabídneme, ale nevnucujme.

  5. Požádat o pomoc není žádná hanba.

V zdravém těle zdravý duch
  1. Pohyb je pro naše zdraví důležitý a prospěšný. Sport navíc upevňuje naše vztahy s kamarády a taky nás učí umět prohrávat, což je v životě důležité.

  2. Žádná výhra nestojí za to, abychom hráli nepoctivě! To hlavní je si dobře zahrát a pobavit se.

  3. Sportovat bychom měli pro radost, přitom je ale potřeba myslet na to, že přepínat se není správné. Důležitější než urostlé svaly je to, že si dobře zacvičíme.

  4. Když sportují naši kamarádi, fandíme jim slušně a vždycky s úctou k soupeři!

O přetvářce
  1. Neměli bychom se přetvařovat, zvláště ne před někým, s kým se přátelíme.

  2. Když něco jiného říkáme a něco jiného děláme (jako v přísloví káže vodu, pije víno), tak vlastně podvádíme a to není správné!

  3. O nikom v jeho nepřítomnosti nemluvíme ve špatném. O kamarádech i rodičích bychom měli mluvit v jejich nepřítomnosti tak, jako by tu byli.

  4. Nejdůležitější je nic nepředstírat a neříkat o druhých nic, co bychom jim nemohli říct do očí.

Jak se chovat k nemocným
  1. Pokud nám doktor předepíše nějaký lék, tak ho poctivě užíváme, i když nám nechutná.

  2. I když jsme nemocní a není nám dobře, neměli bychom ostatní zbytečně prohánět a obtěžovat.

  3. V případě, že nás nemocný o něco poprosí a víme, že nemá nakažlivou nemoc, je správné mu pomoci.

  4. Když někdo z našich blízkých náhle onemocní, měli bychom zjistit, zda potřebuje naši pomoc, a pokud ano, přizpůsobit se tomu.

  5. Díky naší pomoci se může nemocný cítit lépe a my tím přispějeme k jeho uzdravení.

Třetí do počtu
  1. I když je nás víc, musíme se umět domluvit. Když nefunguje domluva, tak můžeme například hlasovat.

  2. Pokud jsme v partě tři kamarádi, tak může vzniknout dojem, že dva se domlouvají proti jednomu. V kamarádství se to však nedělá. Jde o to, aby nám bylo spolu dobře.

  3. V případě, že jsme se s kamarády na něčem domluvili, tak se taky musíme společně domluvit na případné změně. Aby se nikdo necítil podvedený.

  4. Když se společně dohodneme, tak zvládneme ledacos!

O povinnostech
  1. Povinnost je něco, co je potřeba udělat. Pokud bychom například neuklízeli, za chvíli by nás zavalily hromady věcí.

  2. Po splnění povinností je nám odměnou náš dobrý pocit a radost rodičů, že jim takto pomáháme.

  3. Na oddech a zábavu máme určitě nárok, ale až když uděláme, co je potřeba.

  4. Je důležité umět si správně zvolit, která povinnost má přednost, a zorganizovat si podle toho čas.

O agresívních lidech
  1. Agresívní člověk nás dokáže hodně naštvat, ale do potyčky s ním bychom se pouštět nikdy neměli.

  2. Pokud se nám někdo posmívá nebo nás obtěžuje, měli bychom o tom říct rodičům, učitelům nebo dospělému, kterému důvěřujeme.

  3. Agresívním lidem je nejlepší se vyhnout a nic si s nimi nezačínat. Nejlepší je prostě odejít a v případě potřeby zavolat pomoc.

  4. Agresivita se nemusí projevovat jenom silou, ale i slovním napadáním, vysmíváním se či vyhrožováním.

  5. Kousek agresivity dříme v každém z nás, proto je důležité umět se jí bránit.

O starostech a nesnázích
  1. Když máme starosti, tak se nám zdá, že naše problémy jsou ty největší a že na ně nestačíme.

  2. Starostem a problémům se musíme snažit aktivně postavit. Například když dostaneme ve škole pětku, při nejbližší příležitosti si ji opravíme.

  3. O tom, co nás tíží a trápí, je dobré si popovídat s kamarádem nebo s někým, koho máme rádi. Ten nám pak určitě pomůže.

  4. Někdy se stane, že nám něco, na co jsme se těšili, nevyjde. Je to normální a musíme se s tím vyrovnat a dívat se na věci z lepší stránky.

  5. Pokud chceme mít pohodový život, nesmíme se starostem poddávat.

O odvaze
  1. Je těžké přiznat se k něčemu, co jsme udělali špatně. Když v sobě ale najdeme k přiznání odvahu, moc se nám uleví.

  2. Pokud někdo ubližuje ostatním, měli bychom se pokusit tomu zabránit a zastat se kamaráda. Odvážné je bránit slabšího, i když proti nám stojí někdo silnější nebo starší.

  3. Odvážné naopak není provádění nebezpečných kousků, to je nezodpovědné!

O lenosti
  1. Lenošení je příjemné, proto je těžké lenost překonat. Když to ale vzdáme, mnoho věcí nám unikne a postihnou nás všelijaké nezdary.

  2. Pokud máme talent, například na zpěv, měli bychom se v něm zdokonalovat, jinak naše nadání přijde nazmar. Talent je totiž jako sval – když ho netrénujeme, ochabne.

  3. Díky pilnému učení a práci hravě zvládneme nové věci a zbyde nám i čas na to, co nás baví.

  4. Neměli bychom zahálet a poddávat se snění. Překonání lenosti nám přinese radost a uspokojení.

Každý z nás je jinačí
  1. Každý z nás se v něčem od ostatních odlišuje. Jeden má šikmé oči, druhý tmavou pleť, proto ale není jeden lepší a druhý horší.

  2. Je důležité vědět, že i když jsme v něčem jiní, nejsme proto o nic horší než ostatní. Když nás třeba trápí pupínky, jsme přeci stejně dobří kamarádi jako i bez nich.

  3. Pokud jsme v něčem dobří, neměli bychom se povyšovat nad ostatní, ale pomoci těm, kteří to potřebují.

  4. I člověk s postižením je stejný jako my, záleží jedině na tom, jak si s ním rozumíme a jak se chová k ostatním.

Sliby nejsou k zahození
  1. Když dáme někomu slib, měli bychom ho dodržet, i když se nám nechce.

  2. Slibovat máme jen to, co můžeme splnit. Jinak ztratíme důvěru druhých a každý si pak rozmyslí, jestli nezodpovědnému člověku svěří nějaký důležitý úkol.

  3. Když z vážných důvodů nemůžeme slib splnit, měli bychom se omluvit, všechno vysvětlit a pak se domluvit, jak tuto situaci vyřešit.

  4. Nesplněním slibu můžeme druhému člověku způsobit problémy!

  5. Je dobré si předem rozmyslet, co a komu slíbíme a jestli to můžeme splnit. Slovo, které dáme druhému člověku platí, ať už slibujeme pomoci s velkou věcí či maličkostí.

O půjčování
  1. Půjčování je užitečná věc, můžeme si vzájemně vypomoci, když nám něco chybí.

  2. Věci, které si půjčíme, musíme vrátit v dohodnuté lhůtě. Pokud to nestíháme, měli bychom se domluvit, kdy jindy můžeme půjčenou věc vrátit.

  3. Na půjčenou věc musíme dávat pozor, abychom ji nepoškodili nebo neztratili. Pokud se nám to podaří, je naší povinností škodu nahradit.

  4. Bez vědomí rodičů bychom neměli půjčovat drahé věci, jako např. nový tablet. Měli bychom se jich zeptat, jestli se zapůjčením souhlasí.

  5. Půjčenou věc nepůjčujeme dál, jedině v případě, že s tím majitele věci souhlasí.

O trapasech
  1. Jsou trapasy, které se prostě stávají, a nemůžeme za ně. Když uklouzneme nebo nám třeba plandá košile z kalhot, je to spíš legrační nehoda. A tomu je nejlepší se zasmát.

  2. Pokud způsobíme nějaký trapas, například řekněme něco nevhodného, upřímně se omluvíme a příště se něčemu takovému, pokud možno, vyhneme.

  3. Žádný trapas bychom neměli rozmazávat, ať už jsme strůjci, nebo postižení. Omluva a úsměv jsou zde nade vše.

  4. Když vidíme, že někomu hrozí trapas, či už nějaký způsobil, měli bychom ho na to upozornit a nikomu dalšímu o něm neříkat. Co se nám zdá zábavné, může být jinému nepříjemné.

V cizině
  1. Ať už čekáme v letištní hale nebo na zastávce autobusu, ze společného prostoru si můžeme přisvojit jenom díl, který nám náleží. Základem je být ohleduplný k druhým!

  2. Když se chystáme do ciziny, měli bychom si přečíst, jaké mají zvyky i jaká pravidla uznávají. To, co naši hostitelé vyznávají, nesmíme zlehčit ani znesvětit.

  3. V zahraničí bychom měli vyzkoušet místní speciality. Je dobré si ale předem zjistit, jak se které jídlo jmenuje a jaké suroviny obsahuje. Pokud nám jídlo nechutná, omluvíme se a jídlo vrátíme.

  4. Před jízdou do ciziny bychom se měli informovat, co je tam k vidění, jaké mají zvyky i jídlo a naučit se aspoň pár základních slovíček.

O stydlivosti
  1. Když se člověk stydí, nesmí se na něho tlačit. Buď citlivě pomůžeme, anebo situaci nějak ukončíme.

  2. Pokud se ztratíme nebo si nejsme něčím jistí, zeptáme se. Pusu máme přece na to, abychom se ptali.

  3. Někdy je přirozený stud na místě. Aby se člověk zbytečně nepředváděl a neuváděl ostatní do rozpaků.

  4. Je správné, když se člověk stydí za nehezké skutky. Nemáme ale důvod se stydět před cizími lidmi nebo známými, když jsme nic neudělali.

  5. Stud může za mnohé nepříjemné situace, můžeme se ale naučit chovat tak, aby nás nesmělost ve společnosti neomezovala.

O manipulaci
  1. Rozpoznat manipulaci a umět se ji ubránit, může být někdy těžké. Základem je věřit si a naučit se manipulátorovi říct ne. Pěkně slušně, ale jednoznačně!

  2. Když se někoho snažíme přesvědčit, aby udělal to, co si přejeme, i když to udělat nechce, je to manipulace. Musíme respektovat přání druhého a nenutit ho dělat věci proti jeho vůli.

  3. Častým způsobem manipulace je pochlebování, ale také vzbuzování pocitu viny, kdy manipulátor ze sebe dělá oběť.

  4. Musíme se naučit věřit vlastnímu úsudku a nenechat sebou manipulovat. A také opačně – ani se nesnažit manipulovat ostatními. Když totiž lidé manipulátora prokouknou, přestanou ho mít rádi.

Jak říct NE
  1. Neměli bychom se kamarádům přizpůsobovat ve všem. Když nás kamarád nutí dělat to, co nás nebaví, musíme mu říct NE.

  2. Skutečný kamarád by měl mít pochopení a nenutit druhého, aby kvůli němu dělal něco, co nechce.

  3. Důrazně, ale taktně a ohleduplně odmítnout je někdy těžké, ale může nám to pomoci vyhnout se nepříjemným situacím.

  4. Pokud např. neumíme jezdit na kole, neměl by nás do toho nikdo nutit. Musíme hned na začátku říct, co si o tom myslíme a nevymýšlet si výmluvy.

O samotě a osamělosti
  1. Někdy se člověk může cítit osamělý i mezi lidmi. Proto je důležité všímat si našich blízkých a dát jim najevo, že s nimi chceme trávit čas.

  2. Samotu u druhého člověka nemusíme na první pohled poznat. Proto i obyčejná otázka, jak se druhý má, může velmi potěšit.

  3. Je důležité druhému nabídnout společnost, ale nevnucovat se. Někdy totiž i samota může být příjemná. Člověk si v ní odpočine nebo třeba srovná myšlenky v hlavě.

  4. Někteří lidé nechtějí být sami, proto je dobré nabídnout jim, jestli si nechtějí popovídat nebo jen tak s vámi společně mlčet.

  5. Pokud se cítíme sami, záleží i na nás, jak se k tomu postavíme. Nejlepším lékem na samotu jsou přátelé.

Ovládání emocí
  1. Mrzutost je nakažlivá, je však důležité nenechat se ovládnout emocemi. Nejlepší lék na špatnou náladu je úsměv!

  2. Když jsme mrzutí, měli bychom se snažit své emoce překonat. Lidé si totiž často neuvědomují, jak svým vztekem můžou zkazit den všem kolem sebe.

  3. Sebeovládání je potřeba trénovat. Vždy je dobré se nejdřív zamyslet, jestli to, co nás rozzlobilo, stojí za to, abychom měli špatnou náladu a šířili ji dál.

  4. Vztek a uraženost nic nevyřeší. Proto když nám něco naruší plány, nebo se něco pokazí, měli bychom napočítat do deseti a nepodlehnout vzteku.

  5. Sebeovládání není přetvářka, ale projev úcty k druhému člověku.

O trémě
  1. Tréma nám mnohdy komplikuje vystoupení na veřejnosti. Nejlepším způsobem, jak se jí zbavit, je podpora a pochopení od kamarádů.

  2. Extrémní povzbuzování může někdy uškodit. Ztrémovaný člověk se obává selhání, proto ho nesmíme více nervovat, ale posílit jeho sebedůvěru a uklidnit ho.

  3. Trémistovi bychom měli před soutěží říct, že mu věříme a že ho budete mít rádi, i když nevyhraje.

  4. Tréma je děsně svazující, ale lze na ni vyzrát. Pomáhá zhluboka se nadechnout, pravidelně dýchat a uvědomit si, že se není vůbec čeho bát.

O tom, že i věci mají duši
  1. Některé věci mají pro nás větší hodnotu, než je jejich cena v penězích. Váže se na ně hezká vzpomínka nebo jsou památkou na blízkou osobu.

  2. Věci, na kterých nám opravdu záleží, nás dokáží potěšit a povzbudit.

  3. Nové i starší věci mají svoji hodnotu, něco stojí a tak bychom je neměli ztrácet a ničit s tím, že nám rodiče koupí nové. S věcmi bychom měli zacházet zodpovědně.

  4. Věci bychom nikdy neměli ničit jen pro náš chvilkový nápad. Když si chceme hrát s věcmi, které nám nepatří, nebo jsme si je sami nekoupili, je dobré zeptat se na to dospělých.

  5. Někteří lidé se zajímají jenom o nové věci. Jejich neustálé nakupování způsobí, že si svoje věci ani nestačí užít a neobjeví jejich duši.

Jak se zbavit zlozvyků
  1. Existuje spousta zlozvyků, které máme, ale nevíme o nich. Prvním krokem, jak se jich zbavit, je uvědomit si, že zlozvyky trpíme, např. mluvíme s plnou pusou.

  2. Nejčastější zlozvyky jsou chození pozdě, skákání do řeči či používání vycpávkových slov, které člověk pořád nevědomě opakuje (jakoby, prostě,…). A právě tyto zlozvyky rozčilují lidi v okolí.

  3. Zlozvyku se nejlépe zbavíme sebeovládáním. Nejde to však ze dne na den. Musíme na to myslet a pořád to zkoušet.

  4. Když své zlozvyky, jako např. skákání do řeči, odstraníme, všimnou si toho i naši kamarádi a určitě to ocení.

O uraženosti
  1. Lidé jsou někdy vztahovační a zbytečně se uráží. Když se chovají trucovitě, obvykle tím zakrývají jiné problémy. Třeba strach, že je druzí nemají rádi nebo o sobě pochybují.

  2. Urážlivému člověku se lidé začnou časem vyhýbat. Nikoho nebaví pořád zjišťovat, co mu zase přelétlo přes nos.

  3. Vztahovačný člověk má často klamný pocit, že mu druzí chtějí ublížit. Ti ale obvykle nemyslí věci zle.

  4. Rozhodně se člověka, který se chová dotčeně, nedoprošujme. Musíme mu ukázat, že na nás citové vydírání nefunguje.

  5. Při trucování člověku uteče spousta zábavy. Proto je potřeba zachovat si nadhled a špetku humoru – jsou totiž nejlepším lékem na vztahovačnost a trucovitost.

O chlubení a vytahování se
  1. Když jsme v něčem nejlepší, neznamená to, že to musíme dávat všem najevo. Můžeme tak nechtěně ponížit ostatní a ublížit jim.

  2. Vychloubání a vytahování se nad druhé je směšné. Navíc se za vychloubáním mnohdy skrývá to, že si člověk nevěří.

  3. Lidé, kteří se chlubí, si často připisují zásluhy druhých. Neumí si totiž uznání získat sami. Také si často vymýšlejí, jen aby zaujali pozornost ostatních.

  4. Stává se, že když se někdo chlubí, má kolem sebe posluchače, kteří jeho vychloubání věří a obdivují ho. Dokonce se ho pokoušejí napodobovat.

  5. Je rozdíl, když se chlubíme, abychom na sebe upoutali pozornost, a když se chceme podělit o radost z toho, co jsme dokázali.

O domově
  1. Domovem bychom měli nazývat místo, kde se cítíme v bezpečí a kde nás mají rádi a chápou nás.

  2. Domov je společné dílo všech, kteří v něm žijí. Není to jenom místo, kde spolu bydlíme.

  3. Když se někde cítíme sami a stýská se nám, vždy se rádi vrátíme domů.

  4. Už dlouhou platí rčení: Všude dobře, doma nejlépe. Proto bychom měli o náš domov pečovat a mít pro všechny, co s námi žijí, pochopení.

Fotogalerie

Postavy

(Ladislav Špaček)
Moudrý znalec a tak trochu guru etikety. Byl zaklet, a tak vystupuje pouze v animované podobě na obrazovce tabletu.
(Jan Vondráček)
V pohádce král Jarouš VI., v civilním prostředí Jaroslav Hamáček. Je to typická hlava rodiny, muž moudrý a starostlivý. Jako král se vyznačuje majestátem a snahou o moudrá rozhodnutí, což mu většinou zhatí skutečnost, že je celé království začarované a on prostě neví, co a jak se sluší a má dělat.
(Markéta Častvaj Plánková)
Julie Hamáčková je v pohádce královnou Juli, i když původně je pouze bludičkou. Díky svému původu má větší rozhled a může se svobodněji rozhodovat. Spolu se svým královským manželem trpí tím, že království je začarované a všichni v něm jsou bezradní. Samozřejmě oba vítají Klářinu pomoc.
(Filip Antonio)
V civilní rovině Klárčin bratr, kluk, kterého zajímá fotbal a k etiketě má vztah lehce přezíravý. V pohádkovém světě je Honzík chytrým princem Janem, který v temném středověku předpovídá a objevuje různé dnešní vymoženosti jako baterie či auta. Ačkoli je občas trochu princovsky namyšlený, je to správný kluk.
(Kristina Breadonová)
Dívka, která přichází zachránit Království Etikety jako princezna Klárka z Horního či Dolního království (to už nikdo přesně neví). Právě Klára Hamáčková totiž při přetahování s bratrem Honzou upustila svůj tablet tak nešťastně (nebo spíš šťastně?), že se na obrazovce objevil hlavní poradce přes etiketu mistr E a prohlásil ji za vyvolenou zachránkyni Království Etikety.
(Jan Čenský)
V pohádce král ze sousedního království a přítel krále Jarouše VI., velmi rázný a vtipný muž. Tyto vlastnosti si ponechává i v civilu jako tatínkův šéf Slavomír Hadraba.
(Jana Synková)
V civilní rovině sousedka Hamáčkových, v pohádce čarodějnice Vařenice Hrůzová. V obou světech je to žena svérázná, energická až ztřeštěná, která řeší všední i kritické události přímočaře a sebejistě. Díky tomu však přímo přitahuje katastrofy.
(Klára Oltová)
Tetička Rozárka se objevuje zásadně zcela nečekaně jako kouzelný skřítek, kterým také je v pohádkovém království. Tam se jmenuje Helemeseužjsmevlese. Je to osůbka vlídná, přátelská, ale poněkud nevypočitatelná. Má totiž sklon básnivosti a praštěné nápady.
(Václav Vydra)
Pan Purkrábek, šéf tatínkova šéfa, se v pohádce objevuje jako Purkmistr. Vystupuje jako uvážlivý muž, který neztrácí přehled ani v komplikovaných situacích. A pokud už ho nějaká maličkost zaskočí, dovede to velkoryse přehlédnout.
(Arnošt Goldflam)
Děda Klárky a Honzy je starosvětský pán z venkova, který nezkazí žádnou legraci. V pohádce se objevuje jako moudrý, leč maličko potměšilý pan Bonifácio. Možná je to kouzelný dědeček, ale kdo ví?
(Lucie Maria Štouračová)
Neteř sousedky Vomáčkové se z nečekaného hosta stala Klárčinou kamarádkou. V království etikety ji najdeme jako Terezii, bezelstnou dobrosrdečnou schovanku čarodějnice Vařenice. Původem je asi víla nebo jezinka, protože má čerta v těle. V lumpačení tudíž nezůstává pozadu za princem Janem a Chechtomírem.
(Matyáš Danda)
Honzův kamarád, syn šéfa tatínkova šéfa. Zbrkle se účastní všech rošťáren jak v civilu, tak ve světě pohádek, coby purkmistrův syn Chechtomír.